Aktuálně
Co nás činí šťastnými?
Co je to štěstí? Pomyslný stav mysli, který si každý nastavuje individuálně a dospějeme k němu různými způsoby? Štěstí by měl být přirozený stav, ale v současné uspěchané době přibývá stále více lidí, kteří mají vše, ale cítí se nešťastně, proč? Základní lidské potřeby V psychologii (a nejen v ní) je uznávaná takzvaná Maslowova pyramida lidských potřeb. Jedná se o vyznačení lidských potřeb, které vedou k tomu, aby se člověk cítil dobře, aby se cítil šťastný a nebyl frustrovaný. Základnu pomyslné pyramidy samozřejmě tvoří základní fyziologické potřeby, bez nichž bychom těžce přežili, dýchání, voda, spánek, potrava, vylučování, rozmnožování. O stupínek výše již máme jistotu a bezpečí. To jsou věci, které i říkáme, pokud někomu přejeme k narozeninám či píšeme vánoční pohlednici, hlavně zdraví oslavenci a celé jeho rodině. To znamená, že na tomto stupínku tkví zdraví, jistota rodiny a také jistota zaměstnání. O další stupínek výše se nachází potřeba lásky a přátelství. Opravdovou lásku a přátele si za peníze nekoupíme. A blížíme se k vrcholu pyramidy. Zde se nachází potřeba úcty a uznání. Pocit méněcennosti nás určitě šťastným nedělá. Lidé přirozeně usilují o respekt a slávu, dobře se nám poslouchají pochvalná slova. Na samotném vrcholu je usazena potřeba seberealizace. Seberealizací jsou myšleny naše cíle, rozvíjení talentu a seberealizaci většinou chápeme jako něco, co má skutečný smysl, co nás právě dělá šťastným, co naplní náš smysl života. Hormony štěstí Stejně jako o výše zmíněných potřebách jste nejspíše slyšeli i o hormonu štěstí, endorfinu. Nejedná se jen o tento konkrétní hormon, ale o celou skupinu hormonů, do které patří mimo endorfinu i například serotonin, dopamin či oxytocin. Hormony štěstí se jim přezdívá proto, protože způsobují dobrou náladu, tlumí bolest, snižují riziko depresí a pocitů smutku. Co pro uvolnění těchto hormonů udělat? Nejjednodušší způsob je okamžité zvýšení hladiny krevního cukru, tak natáhněte ruku po dobré čokoládě nebo po voňavém cukroví. Další přímý vliv má i fyzická aktivita. Až strávíte cukroví, zkuste jít na svižnou procházku a uvidíte, jak se budete cítit fajn. Jeden z hormonů, oxytocin, je uvolňován jen při fyzickém kontaktu. Oxytocin se uvolňuje při porodu, u čerstvě zamilovaných lidí, ale také je uvolňován při sexu, při objímání a masáži. Takže návod na šťastné mezisváteční odpoledne? Cukroví, procházka, objetí od milované osoby. Dlouhodobá spokojenost Čím dál více lidí si uvědomuje, že je nedělá šťastnými to, že dostanou drahý dárek, koupí si nové auto, stráví týden na luxusní dovolené u moře. Aby se člověk cítil šťastný dlouhodobě, musí mít koho obejmout, mít se komu vypovídat, zajít si s kým na kávu, mít čas na své koníčky a zájmy. Čas, zejména čas strávený s našimi blízkými, je to, co si za peníze nekoupíme, ale právě to, co dělá náš život šťastný.
Číst víceSoustředění - proč nám dělá čím dál větší potíže a jak ho zlepšit?
Zaměření své pozornosti na konkrétní věc je důležitým faktorem pro vzdělávání a schopnosti pojímat a vstřebávat nové informace. Soustředění je nutno trénovat. Pokud ho netrénujeme, zeslábne a ochabne. Je to stejné jako když nepoužíváme svaly. Zejména mladší generace mají v dnešní době problém soustředit se na jednu konkrétní věc a jejich pozornost je roztříštěná. Jak to zlepšit? A nejedná se u nás už o poruchu soustředění? Schopnost soustředit se Jak již bylo zmíněno výše, soustředění je jako sval, pokud ho budeme pravidelně cvičit, posílí se. Ale i posílený sval se během dne vyčerpá. Studie tvrdí, že trénovaný mozek se dokáže během dne věnovat 4 hodiny hluboké práci jako je učení, zaměření pozornosti na jeden konkrétní úkol, čtení odborného textu a podobně. Samozřejmé jsou přestávky. Maximální dobou bez přestávky by mělo být 40 minut. Poté člověk pozornost ztrácí. Ovšem málokdo se dokáže v dnešní době soustředit i těch zmiňovaných 40 minut. Je dobré vypnout vše rušivé v okolí, tzn. ztlumit rádio či televizi, pokud nepotřebujeme, tak i mobilní telefon (a ideálně být odpojen od internetu). Zkrátka jde o to, vytvořit si pro nás vhodnou atmosféru na učení. Pro někoho to může být svíčka, absolutní ticho a hrnek s čajem, pro někoho otevřené okno a káva. Další dobrou radou je rozvrhnout si úkol na úkoly dílčí a ty postupně plnit. Pokud budeme přeskakovat z úkolu na úkol, zbytková pozornost zůstává u úkolu předchozího, tím pádem se obíráme o energii a nevyužíváme celkovou kapacitu koncentrace. A pokud opět vzpomeneme, že soustředění je jako sval, proč ho také před úkolem nerozehřát a nepřipravit na výkon? Můžete zkusit žonglování či nějaký hlavolam. Poruchy soustředění Cítíte se často podráždění, nedokážete se koncentrovat ani na začátku úkolu? K tomu zapomínání, možná i poruchy smyslového vnímání, jako je rozostřený zrak či slabší sluch. Takto se může projevovat již porucha soustředění. Pokud vaše nesoustředěnost trvá více dnů, obraťte se na svého lékaře, příčina může být v poruše spánku, či důsledkem depresivních stavů, hormonální nerovnováhy, nedostatku minerálních látek. Jednat se může i o příčinu tělesnou, stav po otřesu mozku, úrazu hlavy a krční páteře, ale i chřipce. U každého jedince je schopnost přijímání informací odlišná. Důvod tkví v rozdílnosti činnosti levé a pravé mozkové hemisféry. Pravá hemisféra je zaměřená na abstraktní vnímání, řídí pocity, levá je ta více logická, která zajišťuje analytickou a rozumovou činnost. Obě poloviny našeho mozku by spolu měly komunikovat, pokud jsme ale unaveni či ve stresu, komunikace mezi nimi slábne a naše přijímání informací a schopnost soustředění klesá. Soustředění lze trénovat Problém tkví v tom, že naše mysl touží po vyrušování a vytržení z koncentrace. Je to pro ni pohodlné. Proto bychom si v prvé řadě měli uvědomit, že to může být problém. Můžeme si dělat čárku za každé odběhnutí od úkolu (mimochodem, už to samotné nám pomáhá k soustředěnosti). Dobrou technikou je také záměrné vzdorování upozornění na telefonu, odolat, pracovat na úkolu a až po nějaké chvíli si dovolit přečíst zprávu. Zkuste i eliminovat počet otevřených „oken“ na svém prohlížeči, i takto banální věc vede k roztěkané pozornosti. Odpočinek Nejdůležitějším faktorem ovlivňující soustředění je odpočinek, respektive únava. Snažte se dopřát spánku pravidelnost, opravdu to zefektivní celý váš den. Chodit spát přibližně ve stejnou dobu a ve stejnou dobu vstávat. Jak bylo zmíněno výše, odpočinek je důležitý i během dne, mezi jednotlivými úkoly. Protáhněte si nohy, zkuste meditovat, dopřejte si svačinu. Potraviny a doplňky Mimo tyto nejdůležitější rady, bychom měli dbát i na pravidelný přísun energie a kvalitních potravin. Hladovění a nedostatečný příjem tekutin našemu soustředění velice škodí. Existuje mnoho potravin a doplňků, které nám pomáhají nejen k lepšímu soustředění, ale také k lepší paměti. Mezi tyto potraviny se řadí borůvky, oříšky, avokádo, listová zelenina, fazole, hořká čokoláda. Z nápojů by nám mohl vyhovovat jihoamerický nápoj yerba maté, což je lístky cesmíny paraguajské, který má výrazné povzbuzující účinky. Z dalších přírodních zdrojů je vhodná i ginkgo biloba neboli jinan dvojlaločný.
Číst víceCo bychom měli vědět, než začneme pracovat na své formě
Je po Novém roce a s odhodláním jsme si vybrali sport, ve kterém se chceme zlepšit a pravidelně ho provozovat, díky němuž se nám podaří zpevnit a zhubnout. Je však dobré si přiblížit pár zásad, abychom se vyvarovali úrazům, dosáhli rychleji vytyčených cílů a cítili se zdravě a v kondici. Rozvržení tréninků Tréninkový plán se liší, pokud chceme pouze běhat, pouze posilovat nebo kombinovat silové a kondiční sporty. Měli bychom si stanovit, kolik hodin týdně chceme sportu věnovat. Minimálně bychom měli sportovat 2x týdně alespoň 30 minut, v ideálním případě bychom měli cvičit 3–4x týdně po dobu 60 minut. Nedoporučuje se si plánovat sport na každý den, svaly potřebují čas na regeneraci a nabytí objemu. Každodenním cvičením byste jim jen ublížili a pravděpodobně byste i vy rychle ztratili motivaci. Protažení neboli strečink Strečink by měl být nedílnou součástí každého tréninku. Často je však opomíjen a vynecháván, i přesto, že se dá provádět kdekoliv a nejsou k němu potřeba žádné speciální pomůcky a vybavení. Vy se na něj ale opravdu poctivě zaměřte. Strečink vede ke správnému držení těla, zvyšuje odolnost vůči únavě, působí preventivně proti úrazům svalů a kloubů, udržuje pružnost svalů a šlach a v neposlední řadě předchází svalové dysbalanci tím, že vyrovnává jednostranné zatížení. Protahovat bychom se měli před i po tréninku, ale pamatujte na to, že protažení vždy provádíme až po zahřátí a prokrvení svalů, jinak nám i samotný strečink může ublížit. Takže krátce se zahřát (stačí i skoky na místě), protáhnout a teprve pak samotný trénink. Také bychom se neměli protahovat přes bolest, protahujeme se do takového bodu, kdy cítíme mírné napětí, 20-30 sekund vytrváme, uvolníme se a cvik párkrát opakujeme. Všechny protahovací cviky by měly být prováděny pomalými a plynulými pohyby. Výživa sportovce Vytouženého úspěchu nikdy nedosáhneme bez správného jídelníčku. Pokud jsme začali cvičit, je potřeba se zaměřit i na stravu a uzpůsobit ji naší pohybové aktivitě. Základem je nevynechávat žádné z jídel, tzn. dopřát si snídani, oběd, večeři a samozřejmě pauzy mezi hlavními jídly vyplnit vhodnými svačinami. Nevyhýbejme se ani sacharidům. Správné sacharidy tvoří dokonce základ sportovní výživy, a to zejména v první polovině dne. V té druhé konzumujeme spíše bílkoviny. Obecně platí, že u anaerobních sportů (silový trénink) je důležitý především příjem sacharidů, u aerobních a vytrvalostních sportů jsou pak tuky tím nejdůležitějším zdrojem energie. Jídelníček by ale měl být vždy pestrý, s dostatkem zeleniny. Před samotným tréninkem se vyvarujeme většímu jídlu. Snažíme se nasnídat či naobědvat minimálně hodinu a půl před cvičením. Pokud chceme cvičit hned po probuzení, ideální variantou je ovocné smoothie, jogurt či ovesná tyčinka. Pro správnou regeneraci po cvičení je důležité doplnit po výkonu sacharidy, stačí například i kus banánu. Pokud provozujeme silový sport a budujeme svaly, dodáme také bílkoviny, výborně poslouží proteinový koktejl, který je po tréninku lehce stravitelný a nám po něm nebude těžko. V silovém jídelníčku se hojně objevuje krůtí a hovězí maso, vejce, syrovátkový protein, ryby a různá semena a ořechy. Jako zdroj sacharidů je ideální, krom již zmíněného banánu, ovoce (meruňky a bobuloviny), listová zelenina a zelenina obecně, rýže, a to nejlépe hnědá. Tyto potraviny jsou nejvhodnější pro většinu lidí, ale je třeba volit potraviny, co nám osobně budou dlouhodobě vyhovovat. Někdo místo masa zařadí jiný zdroj bílkovin, například luštěniny. Nebuďte na sebe moc přísní, malý prohřešek jednou za čas není nic odsouzeníhodného, důležitý je vyvážený jídelníček z dlouhodobého hlediska. A nezapomeňte: motivace je to, díky čemu začnete, zvyk je to, díky čemu v tom budete pokračovat.
Číst víceJak se po Vánocích dostat do formy?
Vánoce jsou za námi a spolu s nimi i období skvělého cukroví, smažených řízků, bramborového salátu, sváteční pohody, a tak celkově uvolněného režimu. Většina z nás toho ani moc nenachodila. Ještě k tomu se přidal silvestrovský večer s chlebíčky a různorodými jednohubkami a s nástupem nového roku můžeme začít plnit naše předsevzetí, mezi nimiž určitě nechybí i zlepšení fyzické kondice, možná zhubnutí pár kilo a zpevnění těla. Ale jak začít? Důležitá je motivace Asi nejdůležitějším momentem je nastavení si svých vlastních cílů a motivace. Pokud si své cíle nastavíme příliš vysoko, nebo pokud si sami nejsme už předem jisti, zda cíle splníme, většinou kýženého úspěchu nedosáhneme. Také si zodpovězte otázku „Proč chceme zhubnout?“. Pokud se do této výzvy pustíte jen kvůli okolí a abychom byli „in“, tak nás naše motivace pravděpodobně rychle opustí. V případě, že chceme cvičit pro svůj dobrý pocit, stanovíme si dosažitelné cíle, které budeme plnit, cvičení pro nás bude radost a vlastní cvičení bude motivací ke cvičení dalšímu. To samé platí i s jídlem. Není chytré držet drastickou dietu, která nám vydrží týden a pak to vzdáme. Daleko lepší je postupovat po malých krůčcích, ale v úsilí vytrvat. Co jíst a co nejíst V obecné rovině se těžce radí. Každý z nás má jiné chutě, jiné preference. Někomu bude vyhovovat dieta založená na zelenině, jinému vynechání mléčných výrobků a někdo (asi většina z nás) nechce vynechávat nic a jen jídlu dát nějaký řád. Pokud to s hubnutím myslíte opravdu vážně a hubnutí je vaší prioritou a nemáte žádné předchozí zkušenosti se sestavením jídelníčku, nebojte se využít služeb nutričního terapeuta. U hubnutí, více než kde jinde, pro dosáhnutí kýženého výsledku platí nastavení si menších cílů. Další obecná zásada při hubnutí je vyvarování se smaženého jídla, polotovarů, jednoduchých sacharidů v podobě cukrovinek a sladkých limonád. Zkuste na pár dní vyměnit limonádu za vodu s citronem a uvidíte, že i tato zcela banální věc vám prospěje. Jezte pravidelně a v menších porcích a nezanedbávejte snídani. Pomoci vám mohou i rituály. Například si vždy před ranní hygienou dát vařit vodu na čaj a připravit suroviny na snídani, po koupelně si alespoň na 10 minut v klidu sednout a snídani si vychutnat. Můžeme při ní poslouchat oblíbenou hudbu, v hlavě si přehrát, co pozitivního vás ten den čeká, na co se můžeme těšit. Nemyslete negativně! Udělejte si hezčí ráno a s velkou pravděpodobností budete mít i hezčí den. A jdeme se hýbat! Pravidlo číslo jedna: je jedno, co budete dělat, stačí se zvednout a začít. Nejtěžší je otevřít dveře a vyrazit. Klidně si najděte jen půl hodinky a vyjděte svižným krokem na procházku. Vyberte si sport/y, které jsou dostupné a budou vás bavit. Máte už teď odpor k běhání a představa, že máte uběhnout 5 kilometrů je pro vás noční můrou? Buďto si s běháním ani nezačínejte, nebo si naopak vytoužených 5 kilometrů stanovte jako cíl. Cíl je to splnitelný a jakmile ho dosáhnete, budete mít ze sebe lepší pocit a budete mít třeba chuť pokračovat. Věřte ale v jedno, pokud si nějaký sport oblíbíte, budete pomalu přecházet z nucení se do pohybu do fáze zamilovanosti a radosti, že si můžete jít zasportovat. Jen je potřeba vydržet. Více o zásadách cvičení a tréninku v příštím článku.
Číst víceZimní slunovrat
Tak jako každý rok, i letos na 21. prosince připadá den, který je označován za první zimní. Datum, kdy zimní slunovrat, latinsky solstitium, nastává, není pevně dán, se mění podle toho, na kterém místě své elipsovité dráhy oběhu kolem Slunce se naše planeta nachází. Tento rok nastane zimní slunovrat 21. prosince ve 23 hodin a 23 minut. Den zimního slunovratu je, kromě symbolického začátku zimy, i nejkratším dnem v roce, tedy dnem s nejmenším množstvím slunečního svitu. Jak na to reaguje na naše tělo? Cirkadiánní rytmy Každý z nás má v sobě své vlastní „hodiny“, které se nacházejí ve středním hypothalamu, který periodicky řídí naše tělo. Řídí funkce našich orgánů, vylučování hormonů, či tělesnou teplotu. Naopak samy „hodiny“ jsou řízeny svým okolím, a to zejména světelnými podmínkami. Pokles denního světla vede ke zvýšení hladiny melatoninu (hormonu usnadňujícího spánek, o spánku jsme psali například zde). I proto se nám lépe spí v potemnělé místnosti. Spánkový hormon melatonin Melatonin je jedním z nejdůležitějších regulátorů spánku. Produkuje ho šišinka mozková (epifýza). Je doložené, že pro správné fungování imunity a předcházení chronické únavy, depresí, infarktů a dalších nemocí je důležitý kvalitní spánek. Chodit spát bychom měli ideálně kolem 22. hodiny. Od 22 hodin do 3. hodiny ranní je produkce melatoninu nejvyšší, a právě melatonin nám dodává pocit odpočinku a svěžesti. Schopnost tvorby melatoninu se s narůstajícím věkem snižuje. Jeho produkce je nejvyšší u kojenců (proto tak často spí). Vysoká produkce je zhruba do 15 let a poté prudce klesá. Starší lidé mají právě díky nízké hladině melatoninu problémy se spánkem. Pozor také na užívání léků s obsahem acylpyrinu, ten významně utlumuje tvorbu spánkového hormonu a způsobuje nespavost, stejně tak jako kofein a tabák. Navýšit množství tohoto hormonu můžeme naopak ovesnými vločkami, zázvorem, banány, rýží a rajčaty. Pomáhá spaní v absolutní tmě, vystavení se intenzivnímu slunečnímu svitu přes den a za zkoušku stojí i horká koupel před spaním. Tradice a pověry Pojďme trošku odlehčit téma od medicínských záležitostí. Zimní slunovrat je dnem, kdy Slunce vstupuje do znamení Kozoroha. Je nejkratším dnem v roce. Pro Slovany měl tento den ten magický význam. Nazývali ho nejčastěji Kračun. Slavilo se zrození nového Slunce, které sílí až do doby slunovratu letního. Zároveň je v tuto dobu životadárné Slunce nejslabší a noc, a s ní spojené síly temna, nejsilnější. Období po slunovratu stíralo díky síle noci světy živých a mrtvých, světy se prolínaly. Svátek je také spojován se zapalováním ohňů. Tato tradice se, byť v podobě zapalování svíček, dochovala i do dnešních časů. U Římanů se svátek zimního slunovratu nazýval Saturnáliemi a vyznačoval se veselím a hodováním. Byla to taková zimní připomínka zlatého věku boha Slunce Saturna, tedy připomínka na hojnost léta. Řekové svátek zasvětili svému bohu Slunce, Héliovi. Možná vás někdy napadlo, proč se říká „Svatá Lucie noci upije“. V době platnosti juliánského kalendáře zimní slunovrat připadal právě na 13. prosinec. Odtud pochází toto známé pořekadlo. V příštím roce zimní slunovrat připadne na prosinec dvaadvacátý v 5:20 ráno. Pokud se zrovna necítíte ve své kůži, nezoufejte, světlo nám dává optimismus a naději, od zimního slunovratu bude zase lépe.
Číst víceOchraňte svou imunitu
Zimní období nejsou jen Vánoce, lyžování a mráz. Se zimním období je spojováno i vyšší riziko nachlazení a chřipkových onemocnění. Výborným způsobem k posílení imunity je užívání antioxidantů. Co to jsou antioxidanty a proti čemu bojují? Antioxidanty, jak již název napovídá, jsou látky, které neutralizují volné radikály kyslíku, který vznikají při metabolických procesech v našem těle. Volné radikály jsou v těle v mnoha ohledech prospěšné, ale nesmí jich být nadměrné množství, které by vedlo k poškození buněk. Mohou totiž vytvořit takzvaný lavinový efekt - představte si volný radikál, který putuje tělem, narazí do molekuly a dá tak vzniknout dalšímu radikálu. A tak to jde dál a dál. Volné radikály pak ničí buněčné struktury, které jim přijdou do cesty. Právě proti nadměrnému množství volných radikálů bojují antioxidanty, přispívají k ochraně imunitního systému a jeho lepší schopnosti bojovat proti virům chřipky. Jak již bylo řečeno, volné radikály jsou v těle tvořeny v důsledku přirozeného metabolismu, ale také v reakci na životní prostředí - záření (sluneční, kosmické, z radioaktivního pozadí, umělé - rentgenové přístroje), chemikálie, cigaretový kouř... Některé antioxidanty se tvoří v našem těle, některé dodáváme potravou. Přirozená tvorba antioxidantů v našem těle může kolísat s ohledem na věk a zdravotní stav. V jakých potravinách antioxidanty najdeme? Antioxidant není jen jednoho druhu. Antioxidantů existuje více a je proto dobré využívat celou škálu těchto prospěšných látek. Některé jsou rozpustně v tucích, jiné ve vodě. Proč právě tyto dvě skupiny? Volné radikály mohou zasáhnout tukové buněčné membrány či vodnatý obsah buňky. Obecně platí, že potravinami bohatými na antioxidanty jsou lesní plody, ovoce, zelenina (a to především listová), z bylinek pak máta peprná, oregano, tymián a z nápojů především zelený čaj, ale také červené víno. Pojďme se na antioxidanty podívat blíže. Mezi nejdůležitější přírodní antioxidanty se řadí kyselina askorbová, známá jako vitamin C, vitamin rozpustný ve vodě. Vitamin C je obsažen hlavně v již zmíněném ovoci. Další skupinou přírodních antioxidantů jsou tokoferoly, které patří do skupiny vitaminů E, tedy vitaminů rozpustných v tucích. Ty najdeme v oříšcích (výborné jsou pekanové, lískové a vlašské), slunečnicových semenech, ale jelikož se používají ke konzervaci přírodních olejů, tak i v kvalitním kakau a čokoládě. Syntetické antioxidanty jsou uměle vytvořenou náhražkou antioxidantů, například ve formě tabletek. Tyto suplementy jsou ale pouze doplňky stravy vhodnými právě v zimním období, kdy nemáme přísun čerstvého ovoce. Je dobrým pravidlem, že přirozené antioxidanty bychom měli upřednostňovat nad těmi syntetickými, ty mají totiž při stejné dávce nižší účinnost. Také se nedoporučuje dlouhodobé užívání syntetických antioxidantů, vždy bychom měli potravinové doplňky střídat a dbát na vyváženou stravu s antioxidanty přírodními. Antioxidanty nejsou jen o stravě O antioxidantech by se dalo napsat mnohem více - jak o přesném popisu jejich fungování, tak o jednotlivých druzích a účincích. Vězme ale, že vše není jen o přijímání antioxidantů, ale především by mělo jít o vyvarování se vzniku volných radikálů. Některé vlivy neovlivníme, ale můžeme se pokusit omezit kouření, stres (ano, i stres přispívá ke vzniku volných radikálů) a dbát na zdravý životní styl. Krátké a intenzivní cvičení může zvýšit tvorbu antioxidantů v našem těle. Pojďme nasadit čepici a vyrazit na krátkou svižnou procházku!
Číst víceStres jako příčina častých onemocnění
Žijeme v uspěchané době, kdy se stresu vyloženě daří. Téměř každý zaměstnanec, zaměstnavatel, ale i rodič či žák a student, každý se v určitých chvílích setkává se stresem. Co to ten stres vlastně je? Toto zvučné slovo k nám přišlo z angličtiny, ale jeho původ tkví v latinském stringo, stringere. Volně by se sloveso dalo přeložit jako utahovati, stahovati. V přeneseném smyslu slova můžeme tedy říci, že slovo stres znamená být vystaven tlaku, být v tísni. Stres není jen zlý, může i pomáhat Stres ale nemusí být jen škodlivý. Stresem lze zvýšit výkon a pozornost. Pozitivní stres je například před sportovním výkonem či před důležitým životním okamžikem - svatbou, promocí... Pokud je ale stres dlouhodobý, může mít negativní vliv na kardiovaskulární systém (zvýšení krevního tlaku - hypertenze), vznik žaludečních vředů, může mít za následek snížení imunity. Také díky stresu mohou nastat problémy s dýcháním, bolestmi zad, impotencí. Mnohdy se hovoří o tom, že stres je spouštěč každé nemoci. Proto je potřeba stresy odlišit. První zmíněný, ten který vede ke zvýšení výkonnosti, ten ,,hodný stres", se nazývá eustres. ,,Zlý stres" je označován jako distres. Distres vede k onemocněním, ale může mít za následek i smrt. Jak se stres projevuje Nejčastějšími symptomy dlouhodobého stresu jsou problémy se spaním a usínáním, zhoršená kvalita práce a zhoršená schopnost rozhodování se, zvýšený příjem alkoholu a u kuřáků navýšení počtu cigaret, ztráta chuti k jídlu či naopak zvýšený příjem jídla, a to především sladkostí. Toto jsou projevy v našem chování. Naše tělo nám dává stres najevo i bolestmi hlavy, napětím krční páteře, častějším močením a nezřídka i sexuální zdrženlivostí. Jsme náladoví, omezujeme kontakt s lidmi, máme přehnaný strach o svoje zdraví. Za část těchto problémů může hormon kortizol, který se právě při stresové reakci vyplavuje a stará se o to, aby naše tělo bylo v pohotovosti - zvyšuje krevní tlak, zvyšuje hladinu krevního cukru (abychom měli dostatek energie), snižuje aktivitu imunitního systému. Jak se stresem bojovat Způsob pečování o sebe samého a zejména o svoji duši se nazývá psychohygiena. Obecně lze říci, že čím více vypjatých situací zažíváme, tím více bychom se měli psychohygieně věnovat. U aktivit psychohygieny také platí jedno pravidlo – pravidlo vyvážení. Pokud máme sedavou práci – vyvážit ji fyzickou aktivitou, prací na zahradě, procházkami, různým sportem. Pokud máme práci fyzicky náročnou, manuální – relaxací se stává dobrá kniha, audiokniha, nahrávky zvuků přírody, posezení u dobré kávy či sklenice vína. Je dobré si vytvořit rituály a pravidelně je dodržovat a věnovat se jim. Neuškodí ani lepší a zdravější stravování a hlavně si umět na jídlo udělat čas, vychutnat si ho. Jak už bylo zmíněno - věnovat se fyzické či relaxační činnosti, pravidelně a dostatečně spát. Můžeme si zkusit i některou z relaxačních technik, například autogenní trénink podle Schultze, což je jedna z nejuznávanějších relaxačních metod v oblasti psychoterapie a slouží právě k nácviku relaxace. Výborně poslouží jóga, aromaterapie, ale i akupunktura a saunování. Smích, ale i pláč také uvolňují napětí a snižují hladinu kortizolu. Nebojte se dát emoce najevo a s nadcházejícím adventem se snažte atmosféru Vánoc užívat, nikoliv se jimi stresovat! Po nákupech si vychutnejte punč na trzích, naplánujte sraz s přáteli, vezměte rodinu na zimní procházku a užívejte si ty nejobyčejnější, ale přitom nejvzácnější okamžiky.
Číst víceOžehavé téma - Očkování
Očkování neboli vakcinace - objev, který zachránil již tisíce životů a zabránil šíření mnohých epidemií. Nejstarší doložená zmínka o očkování pochází ze 17. století z jihovýchodní Asie, kde pravděpodobně podávali jako obranu proti neštovicím stroupky z neštovic nemocných. Očkování je tedy záměrné vpravení mikroorganismu (mikrob, virus) do našeho těla a podnícení vlastní imunitní reakce k tvorbě protilátek. Která očkování jsou povinná? S očkováním se začíná již od brzkého věku. Některá vydrží na celý život, jiná se musí v pravidelných intervalech přeočkovávat. Pojďme se podívat, která očkování bychom neměli u našich dětí vynechat. Mezi povinná očkování patří plošné očkování dětí hexavakcínou, která je proti záškrtu, tetanu, virové hepatitidě B, dětské obrně, dávivému kašli a Haemophilus influenzae b (hemofilová infekce). Podle světové zdravotnické organizace (WHO) je více než 1,2 miliónu úmrtí ročně spojeno právě s těmito nemocemi, proti kterým se lze chránit očkováním. Tato vakcinace by měla být provedena od 9. týdne po narození. Mezi další povinná očkování patří mezi 13. a 18. měsícem života kombinovaná vakcína proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím, přeočkování je v 5 - 6 letech. V tomto období také probíhá přeočkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli, které se očkovali v hexavakcíně. Další přeočkování se provádí v 10 - 11 letech, tentokrát jde o přeočkování záškrtu, tetanu, dávivého kašle a dětské obrny. Česká republika patří mezi země, kde jsou některá očkování povinná. Nicméně pokud existuje více variant očkovací látky, rodiče si samozřejmě mohou vybrat tu, o které si myslí, že je nejlepší. Za odmítnutí očkování dítěte hrozí pokuta. Dále tu jsou nepovinná očkování - proti pneumokokovým onemocněním, které postihují nejvíce osoby starší 60 let a právě děti od 6 měsíců do 4 let (pro děti je doporučován Prevenar 13) a proti lidskému papilomaviru - HPV (Silgard, Cervarix, Gardasil 9). Očkování proti HPV je nově hrazené i pro chlapce. Obě očkování jsou rovněž bezplatná, ale je jen na uvážení rodičů, zda nechají své děti naočkovat. Doporučuje se, zvláště v oblastech s vysokým výskytem klíšťat, naočkovat proti klíšťové encefalitidě. Zde bychom neměli zapomínat ani na sebe - u dospělých bývá průběh těžší. O povinných i možných očkováních se poraďte se svým pediatrickým lékařem, který vám poskytne cenné informace a rady. Je očkování velké riziko? Očkováním stimulujeme vlastní imunitní systém k podnícení imunitní reakce. Podle některých výzkumů je očkování spouštěčem některých autoimunitních onemocnění jako jsou například alergie a roztroušená skleróza. Mnoho rodičů se bojí autismu ve spojení s hliníkem ve vakcínách. Zde je nutno podotknout, že například umělou výživou, ale i kojením, děti absorbují více hliníku, než je ve všech vakcínách dohromady. Autismus se projeví kolem druhého roku života, kdy se děti očkují proti již zmíněným zarděnkám, spalničkám a příušnicím, a tak rodiče hledají možnou souvislost s očkováním. Žádné studie ale uvedenou souvislost nepotvrdily. Samozřejmě nelze vyloučit, že očkování není spouštěcím spolufaktorem, ale je také potřeba zmínit, že nejsou jednotné přístupy k výzkumům a je zatím velmi obtížné tvrdit, zda je toto tvrzení pravdivé. Do budoucna bude nutné zavést jednotný postup ve všech výzkumech a provést složité analýzy. Také však musíme uvážit možný přínos očkování nad rizikem. Přínos je daleko vyšší. Závěrem k očkování V posledních letech koluje spousta mýtů a polopravd o tom, zda je očkování vůbec nutné a proočkovanost dětí klesá. Díky očkování v minulých desetiletích došlo k vymizení závažných onemocnění, a to v mnoha lidech vzbuzuje mylnou myšlenku, že vakcinace již není zapotřebí. Dobře viditelné je to na příkladu spalniček v Itálii- počet evidovaných případů nákazy se ročně pohyboval kolem 200, v roce 2016 již kolem 900, loni již téměř 5 tisíc. Proočkovanost u dětí máme stále jednu z nevyšších na světě, horší je to u dospělých. Lidé se nechávají naočkovat až ve chvíli, kdy se setkají s onemocněním na vlastní kůži - v rodině, práci nebo u známých. Investice do vlastního zdraví a jeho ochrany by měla být pro každého z nás prioritou.
Číst víceSvětový den chronické obstrukční plicní nemoci
20. listopad je veden jako Světový den chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN). Nemocí u nás trpí až 800 tisíc obyvatel. Tento den byl vyhlášen poprvé roku 2001 a za cíl si klade zvýšení povědomí o nemoci a informování široké veřejnosti o prevenci, neboť CHOPN, poměrně neznámá nemoc, má každoročně kolem 2500 obětí. Příznaky a příčiny vzniku nemoci bývají opomíjeny. Co je CHOPN? Výskyt tohoto onemocnění stoupá u nás i ve světě úměrně tomu, jak stoupá automobilová doprava a smog ve velkých městech. Genetický faktor u této nemoci nehraje roli. Legislativa v některých zemích je natolik progresivní, že umožňuje v určitých případech uznání CHOPN jako nemoci z povolání. U nás zatím tato možnost není. CHOPN je chronické zánětlivé onemocnění plic, které způsobuje postupné zúžení dýchacích cest, ucpávání průdušek a větší náchylnost k zápalu plic. Nemoc je nejčastěji, kromě pracovníků v prašném prostředí, spojována s kuřáky, i proto se jí také přezdívá „kuřácké astma“. Lidé trpící CHOPN, kromě vyššího ohrožení astmatem i nádory, více inklinují ke kardiovaskulárním nemocem. Z příznaků je nejzávažnější dušnost. Ta bývá až tak velká, že se nelze věnovat rutinním denním činnostem a pacient často není schopen vykonávat svoji práci. Dušnost bývá typicky závislá na stupni fyzické zátěže. Z dalších projevů můžeme jmenovat kašel trvající celý den a v noci se uklidňující a nadměrnou tvorbu a vykašlávání hlenu. Nekouření je základ prevence 85 % pacientů, kteří nemocí trpí, kouří nebo někdy v životě kouřili. Největší rizikový faktor představuje kouření cigaret, ale i doutníků a dýmky. Vystavování se pasivnímu kouření může zvýšit riziko CHOPN až o polovinu oproti běžné populaci. Nejen cigaretový kouř, ale i smog ohrožuje naše plíce. V prašném prostředí a v prostředí s velkým množstvím výfukových zplodin je vhodné nosit roušky, a tím alespoň částečně své plíce chránit. Ač se to může zdát podivné, i při prevenci CHOPN je doporučovaný pravidelný pohyb. Proč? Aerobní aktivity posilují srdce i plíce a plíce jsou pak méně náchylné k poškození. Pokud žijeme v rizikovém prostředí, měli bychom docházet i na spirometrické vyšetření. Péče o nemocného s CHOPN Závažnost CHOPN se posuzuje na základě spirometrického vyšetření. Jedná se o funkční vyšetření plic, při kterém pacient dýchá do spirometrického přístroje. Dýchá se normálně, hluboce, součástí vyšetření je i maximální nádech a po něm co nejprudší výdech. Výsledek se porovná s pacientovými potížemi a příznaky a stanoví se diagnóza. Nasazují se léky, které rozpouští hleny a usnadňují vykašlávání. Dále léky, bronchodilatancia, které zvětšují průsvit průdušek a pomáhají tak od snížit pocit dušnosti. Pokud je přidružena i infekce, pak je nutno zahájit léčbu antibiotiky. Zmírnit příznaky onemocnění lze i pomocí bylinek. Pomáhá fenykl i podběl lékařský. Moderní farmakoterapie dokáže zmírnit většinu symptomů, ale zcela zbavit se CHOPN je obtížné. Nejrozumnějším řešením je zcela nekouřit a vyvarovat se pobytu v prašnému prostředí. Chcete si otestovat funkčnost plic? Během Světového dne CHOPN probíhá na mnoha místech republiky bezplatné spirometrické měření. Informujte se u svého lékaře na tuto možnost.
Číst víceChronický únavový syndrom
Cítíte se již několik týdnů unavení, nemocní, bez nálady, a přitom chřipka už dávno odezněla? Jednat se může o chronický únavový syndrom. Tento syndrom, také označovaný jako CFS (chronic fatigue syndrome), se zkoumá již více jak 20 let, ale stále vzbuzuje kontroverzní postoje. Má různé příčiny, ale dosti podobné projevy u všech postižených. Postihuje obě pohlaví, častěji však ženy, nejvíce náchylní jsou lidé v produktivním věku mezi 25–45 lety života. Podle studií téměř polovina z nich prvotně prošla hořečnatým onemocněním. Je možné, že máte chronický únavový syndrom? Příznaky tohoto syndromu jsou různé. Jako hlavní symptom se však uvádí dlouhotrvající únava, která má určitý začátek a postihuje jedince déle jak 6 měsíců. Únavu může doprovázet zhoršení paměti a koncentrace, neosvěžující spánek, velká vyčerpanost po fyzické námaze, bolesti kloubů, svalů a hlavy, i nemožnost relaxovat. Nezřídka se objeví i přecitlivělost na kosmetiku, potraviny a léky, které doposud nedělaly člověku žádné potíže. Jedná se o vyčerpávající onemocnění, které omezuje běžné aktivity a vyřazuje nás ze společenského a často i pracovního života. Přeci nepůjdu s únavou k lékaři... Rozvinutý chronický únavový syndrom snižuje naši výkonnost o více jak 50 %. Ať chceme nebo ne, budeme muset únavu řešit i s pomocí lékařů. Doposud nebyla nalezena plně účinná léčba, která by přinesla kýžený efekt u každého pacienta. V prvé řadě se jedná o komplexní a pečlivé vyšetření, které začíná svěřením se praktickému lékaři a odběry krve a moči. Laboratorně jsou zjištěny hodnoty bílkovin, glukózy, vápníku, železa, vyloučíme anémii, poruchu jaterních funkcí, nemoci štítné žlázy, či zánětlivá onemocnění. Praktický lékař vám může předepsat žádanku i na vyšetření imunologické. Příležitostně je prováděna magnetická rezonance k vyloučení roztroušené sklerózy, která také může způsobovat chronickou únavu. Jak únavu léčit Léčba je zaměřena na zmírnění příznaků, především zmírnění únavy. Odborníci doporučují nemocným plánovat svůj denní režim a rozvrhnout si tak energii. Vždy se jedná o individuální přístup k pacientovi a je nutná oboustranná spolupráce s lékařem. Neuškodí ani podpůrná léčba zinkem, selenem a hořčíkem, vitaminy B, E, C a doplňky stravy jako jsou echinacea, ženšen a lněné semínko. Lehké cvičení (například jóga) napomáhá vyplavit hormony štěstí, endorfiny, a zlepšit tak naši náladu. Velmi doporučované jsou i různé terapie, od té klasické s psychologem, až po arte- či muzikoterapii. Za zkoušku stojí i akupunktura a masáže. Nebýt „v tom“ sami Léčba chronického únavového syndromu představuje změnu životního stylu. Nemocným velmi pomáhá vědomí, že nejsou se svými problémy osamoceni, je důležité mít při sobě blízkého člověka. Pokud své potíže nepodceňujete a postavíte se jim zodpovědně, máte vysokou naději na uzdravení a návratu k normálnímu životu.
Číst víceJe veganství životní styl šetrný k přírodě i našemu tělu?
Asi každý z nás ví, co znamená slovo vegetarián - člověk, který nejí maso. Pojem vegetariánství pochází z latinského vegetare = oživovat. První lidé odmítající maso se vyskytovali pravděpodobně již v 6. století před naším letopočtem členové náboženské sekty Orfiků ve starém Řecku. Vyvarování se masa viděli jako jednu z možností pro osvobození ducha. Čím se ale od vegetariánů odlišují vegani? Dne 1. listopadu proběhl Světový den veganů, pojďme se podívat, o čem veganství je! Princip, kde člověk žije bez vykořisťování zvířat Princip, kde člověk žije bez vykořisťování zvířat - přesně takto roku 1951 definovala veganství světová The Vegan Society (veganská společnost založena roku 1944 ve Velké Británii). Nejde jen o to nejíst živočišné produkty, kromě masa jsou to také veškeré produkty z mléka, vajec, medu, jde také o vyvarování se kosmetiky testované na zvířatech a materiálů, jako je kůže a hedvábí, na které byla zvířata použita. Důvodů ke zvolení si veganského stylu života může být několik, od etických (soucit se zvířaty, odmítání hromadného chovu), přes estetické (odpor k masu) a ekonomické (maso je drahá potravina), až po zdravotní (snížení tělesné hmotnosti, prevence a léčení nemocí). Klady a zápory veganské stravy Zdravotní přednosti veganství spočívají především ve snížení rizika chronických onemocnění. Můžeme jmenovat regulaci krevního tlaku, snížení cholesterolu v krvi, boj s obezitou, pozitivní ovlivnění zánětlivých procesů v těle. Uvádí se i lehčí průběhy nemocí, například revmatické artritidy, o které jsme psali zde. Díky rostlinné stravě přijímáme vyšší množství některých vitaminů: B1, C, E, beta-karotenu či kyseliny listové a díky vyššímu přísunu vlákniny je sledován nižší výskyt kolorektálního i bronchiálního karcinomu. Veganská strava může ale vést k závažným projevům z nedostatku mnoha živin. Vegani musejí mít velmi dobré znalosti o výživě a složení potravin, které jsou nezbytné pro pečlivé vytvoření jídelníčku. Zvláště u osob, které potřebují více živin (děti školního věku, těhotné a kojící ženy, starší osoby) je tato forma stravování bez kvalitně sestaveného jídelníčku i nebezpečná. V dětském věku potřebuje organismus přijímat vyšší dávky živin a vitaminů, jakými jsou například A, C nebo D. Náhrada potřeby vápníku a vitaminu D bez mléčných výrobků je velmi obtížná. U dětí nedostatek může vést k rachitidě, u dospělých k osteoporóze. Mléko a další mléčné výrobky jsou i cenným zdrojem vápníku, potřebného pro správný růst. Jedním z nejdůležitějších pro krvetvorbu je pak vitamín B12, jehož nedostatek způsobuje hubnutí a chudokrevnost (anémie) spolu s potenciálním nedostatkem železa. Všechny tyto látky by pak rodiče, kteří u svých dětí dodržují striktně rostlinnou stravu, měli nahrazovat různými potravinovými doplňky. Při striktně veganské stravě může být také negativně ovlivněn i správný fyzický a psychický vývoj dítěte kvůli nižšímu energetickému příjmu. Proč se slaví Světový den veganství právě 1. listopadu? 1. listopadu je výroční den založení The Vegan Society a také je tento den koncipován před Dušičkami jako pietní akt. Častěji se však místo pietních akcí konají různé ochutnávky veganského stravování, což je mnohem radostnější. Podporu Světového dne veganství můžete vyjádřit připíchnutím zelené stužky ve tvaru "V" na svůj oděv. Pro zdraví naše i naší planety Na naší planetě žije přes 7,5 miliardy lidí. Ročně porazíme osmkrát více hospodářských zvířat. Chov dobytka a drůbeže je přitom jedním z hlavních faktorů negativních změn klimatu. Lidé nejen kvůli svému zdraví, ale i kvůli zdraví naší planety omezují konzumaci masa a živočišných produktů. Praha se dostala na žebříček TOP 10 veganských měst světa a obliba rozmanité veganské kuchyně stále stoupá. Až 3 % Čechů vyznávají veganský způsob života. Pokud o této alternativě stravování uvažujete, nebojte se ji zkusit, ale zjistěte si potřebné informace o nahrazování důležitých živin, bez kterých se vaše tělo neobejde.
Číst víceVeletrh Kinderwunsch-Tage: Tady najdete pomoc!
Minulý víkend se v Kolíně nad Rýnem uskutečnil veletrh Kinderwunsch-Tage (Veletrh pro založení rodiny). Tato akce se konala již dvakrát v Berlíně a letos to bylo poprvé, co se uskutečnila v jiném městě. Ve zkratce: bylo to zajímavé, pozitivní a měla jsem pocit, že tady člověk opravdu najde pomoc. V minulosti se někteří návštěvníci nechali odradit kritickými hlasy. Tentokrát zazněla „ostrá“ kritika bezprostředně před samotným veletrhem, a to ze strany Donum vitae, spolku při katolické církvi, který se zasazuje o ochranu nenarozeného života a nabízí těhotenské poradenství na více než 200 míst v celém Německu. Článek, který uveřejnil deník Kölnische Rundschau, je velmi zavádějící a míchá dohromady různá témata. A není divu – jedná se o velmi komplexní problematiku, která je i pro některé odborníky těžko uchopitelná. Kinderwunsch-Tage v Kolíně nad Rýnem 2018: ohlédnutí Hned u vstupu do sálu mě čeká překvapení. Přímo před sebou vidím stánek Donum vitae! Jejich přítomnost mě trochu udivuje, protože nevidím žádný společný zájem s návštěvníky veletrhu. Většinou se jedná o páry nad 35 let, které se marně snaží o dítě a samy by se rády zasadily o ochranu nenarozeného života. Jim se ale nedaří počít. Přesto mi připadá dobré, a dokonce výborné, že je Donum vitae u toho. Bez ohledu na to, že občas dochází k nedorozuměním, je podle mě velmi důležité, že se v tomto kontextu mluví o „křesťanských hodnotách“. Jdu dále a překvapení na sebe nenechá dlouho čekat. Ke svému úžasu se nacházím před stánkem německé ordinace pro založení rodiny. A to je již druhá na tomto veletrhu. Tohle si člověk musí teprve pořádně uvědomit. Poté, co na obou předcházejících ročnících byla zastoupena jen jedna ordinace tohoto druhu, Praxis für Fertilität z Berlína, přibyla k ní tento rok další. (Proč německá centra pro založení rodiny váhají své služby prezentovat a navázat přímý kontakt s páry, kterým se nedaří počít, jsem už psala: Kolik strachu snese Kinderwunsch Tage? nebo Proč berlínští doktoři stáhli své příspěvky? Beru si do ruky letáky a čtu: PAN Kinderwunschklinik z Kolína nad Rýnem. Milá zaměstnankyně mi vysvětluje: jsme velká a dobrá klinika a pracujeme přímo zde v Kolíně nad Rýnem. Tak proč bychom se měli schovávat? PAN – Institut pro endokrinologii a reprodukční medicínu je přidružen k PAN Klinik am Neumarktu. Pod jednou střechou zde pracují: endokrinologové, doktoři reprodukční medicíny, gynekologové, chirurgové, andrologové, genetici, biologové, anesteziologové, specialisté na výživu a psychologové. Jejich činnost sahá od terapie pro početí a terapie hormonálních poruch přes všechny druhy umělého oplodnění až po PID (perimplantační genetická diagnostika), kryokonzervaci vajíček, spermií, tkání z vaječníků a varlat. V neposlední řadě nabízí poradenství v oblasti genetiky a psychosomatické péče. Jdu dál a přemýšlím, co přinese příští Kinderwunsch Tage. Přidá se další, tedy třetí německá klinika? Anebo rovnou i čtvrtá a pátá? A nebudou mít návštěvníci konečně pocit, že s početím dětí pomáhají jen kliniky z jiných zemí než z Německa? Uprostřed hlavního sálu stojí záhadný pavilon. Je to klinika? Ten název mi zprvu nic neříká. Před stánkem stojí celá řada vysokých, mladých a pohledných zaměstnanců. Zdá se, že mluví snad všemi jazyky světa. Vypadají na první pohled schopně a vstřícně. Všechno to na mě působí doslova magnetizujícím dojmem a já se sama sebe ptám, proč mi připadají tak jiní? Působí zde tak trochu jako králové, kteří sem návštěvníky přišli jen pozdravit, a ne o ně s ostatními zápolit. Navíc dělají dojem lidí, kteří vědí něco, o čem ostatní zatím nemají ani zdání. Ještě jednou se pořádně podívám na jméno té kliniky: NEXTCLINICS. Velká mapa na boční straně stánku ukazuje více než dvanáct míst v mnoha evropských zemích, kde je NEXTCLINICS doma. Lupa přes Německo zaostřuje na dvě města, kde zřejmě budou pobočky otevřeny záhy: Ulm a Kolín nad Rýnem. A pak to pochopím. Dámy, pevně se držte, protože to by mohlo být opravdu důležité: Profesor Zech přijíždí do Německa Kdo?! Profesor Zech je jedním z pionýrů reprodukční medicíny v Evropě a před 30 lety pomohl k narození prvního dítěte ze zkumavky v Rakousku. Společně se svojí rodinou dnes vede kliniky IVF Zentren Prof. Zech (IVF centra profesora Zecha): skupinu předních evropských klinik pro založení rodiny. Hlavní klinika se nachází v Bregenzu a nabízí všechny možnosti umělého oplodnění, které si člověk jen dokáže představit. Z četných rozhovorů také vím, jak vysoko si lidé cení individuální přístup v Bregenzu. A znám páry, které za profesorem Zechem jezdí potom, co vyčerpaly všechny možnosti. NEXTCLINICS rozšiřuje díky centrům profesora Zecha své portfolio a patří tak v Evropě k jednomu ze tří největších poskytovatelů v oblasti reprodukční medicíny. IVF centra profesora Zecha mají kliniky v Kolíně nad Rýnem, Bregenzu, Salcburku, Niederuzwilu, Vaduzu, Plzni a Meranu. V roce 2017 investovala společnost NEXTCLINICS INTERNATIONAL 80 milionů eur a pro rok 2018 jsou plánované další investice ve výši až 200 milionů eur. IVF centra profesora Zecha se připojila k této rychle rostoucí skupině, do které patří také GynePro Medical Group se svými klinikami v Boloni a Veroně, specializující se na reprodukční poruchy, neplodnost a prenatální diagnostiku. Skupina ProCrea v Luganu nabízí nejen in vitro fertilizaci a specializované diagnostické služby, ale také plastickou chirurgii a genetiku. IMER, která sídlí ve španělských městech Valencii a Dénii, patří v Evropě mezi přední kliniky v oblasti darování vajíček a spermií. Součástí této zdravotnické skupiny jsou dále kliniky Frauenstraße v Ulmu, Genetika Plzeň a GEST: Centrum reprodukční medicíny a gynekologie v Praze. Druhý den veletrhu jsem měla tu čest poznat profesora Zecha osobně. Velmi mě potěšilo, když se ukázalo, že je to příjemný a velmi aktivní partner v diskusi. Jeho autoritu cítíte jen tu a tam; především když laskavě vypráví o vzniku svého oboru, prvních procedurách a pracovních podmínkách, které si dnes už jen stěží dovedeme představit, které však byly velmi vzrušující a vytvořily pevný základ, na němž pak během několika málo desítek let vznikl zcela nový obor. Více se o tomto tématu již brzy dozvíte na Paleo Mama. Další highlighty veletrhu Spermabanky: K tomuto tématu řeknu jen jediné: určitě se zastavte na dalším ročníku veletrhu Kinderwunsch-Tage v březnu 2019 v Berlíně! Zajděte za jejich spolupracovníky a nechte si všechno vysvětlit. Jejich příběhy jsou nejen poučné a zábavné, ale občas vám i vezmou iluze. Od zaměstnanců European Sperm Bank se dozvídám následující: do července 2018 mohli být (přinejmenším teoreticky) dárci spermatu v Německu žalováni o výživné. Možná právě proto zde není tak velká ochota darovat sperma. ZAJÍMAVOST: Již několik měsíců existuje Registr dárců spermatu, kde budou v budoucnu uložena všechna osobní data dárce spermatu a jeho příjemkyně. Cílem registru je, aby se osoby, které byly zplozeny díky darovanému spermatu, mohly na jednom centrálním místě informovat o svém původu. Protože každý člověk má právo vědět, kde má svůj původ. Několik velkých španělských klinik se snaží o osvětu v oblasti darování vajíček. To je procedura, při které jedna žena dá několik svých vajíček jiné ženě, aby se i ona mohla stát matkou, vysvětlila mi pracovnice IVI klinik. Institut IVI se nachází ve Valencii a patří ke skupině IVI, která má více než 70 klinik ve 13 zemích po celém světě. Další španělská klinika jménem Eugin usiluje o vědeckou spolupráci s renomovanými univerzitami po celém světě. Eugin patří ke špičce v celé řadě procedur spojených se založením rodiny, jako je například darování vajíček. Veletrhu se zúčastnily i velmi známé kliniky a centra reprodukční medicíny z Česka, Polska, Holandska a Ukrajiny. Nij Apotheke je místo, které budete mít opravdu rádi. Můžete tady totiž ušetřit hodně peněz. Tato holandská lékárna je přidružená k centru reprodukční medicíny Nij Geertgen. Distribuuje výhradně značkové léky související s početím: některé jsou levnější o 14–92 % než v Německu. Tato lékárna se účastní veletrhu opakovaně, a protože jsem až doposud neměla čas uspořádat její ceník do přehledné tabulky, zveřejňuji zde jeho fotografii: stačí jen kliknout a můžete porovnat ceny. Objednávání léků funguje velmi jednoduše. Recept pošlete poštou nebo naskenujete a přiložíte k e-mailu. Léky vám pak po několika dnech přijdou přímo domů. Jednodušší to snad ani být nemůže, nebo? Firma Cerascreen představila různé druhy testů pro řadu vitaminů, minerálních látek a hormonů. Odebrání vzorků je v podstatě bezbolestné a vyžaduje jen několik málo kapek krve, respektive slin. Analýza a vyhodnocení se provádí v odborné laboratoři a výsledky obdržíte po několika málo dnech poštou. Exeltis představila různé vitaminové preparáty. Můj favorit: Myo-Inositol. Ještě než napíšu zvláštní článek o Myo-Inositolu, řeknu jen ve zkratce: jeho účinek spočívá v tom, že v těle zvyšuje citlivost na inzulin. K nadměrné produkci inzulinu dochází při různých hormonálních poruchách, jako je například PCO (syndrom polycystických ovarií). Výsledky vědeckého bádání posledních let ukazují, že Myo-Inositol dokáže tyto hormonální poruchy zlepšit, protože zvyšuje citlivost buněk na inzulin. Tím klesne jeho hladina a spolupráce hormonů v těle se stabilizuje. Kolik stojí náhradní matka Přestože byl program veletrhu nabitý mnoha zajímavými přednáškami, stihla jsem si popovídat i s poskytovateli náhradních matek. Pracovnice z NewLife Global mi vyprávěla, jak si německé páry plní svůj sen o rodině na Ukrajině nebo v Gruzii. Agentura pracuje jen s heterosexuálními páry a má mnoho zkušeností jak se zprostředkováním náhradních matek, tak i s dárcovstvím vajíček. Co se týká cen: nabízejí jak balíčky služeb na míru, tak i takzvané stříbrné, zlaté a platinové nabídky, které jsou sice dražší, zato kryjí všechny eventuality: garantují narození dítěte i případné potraty nebo předčasné narození. Oregon Reproductive Medicine z USA se také specializuje na náhradní matky, navíc spolupracuje i s homosexuálními páry. Zakladatel International Fertility Law Group (Mezinárodní právní kancelář pro plodnost) Richard Vaughn mi vyprávěl o homosexuálních klientech z Německa, o které se stará přes 20 let. Umožňuje jim získat náhradní matku v USA (celý proces trvá jeden a půl až dva roky) a poté se vrátit do Německa s adoptovaným dítětem. V nejbližší době bude o tomto tématu uveřejněn článek na německé stránce Paleo Mama. Než se tak stane, můžete si přečíst moje interview se zaměstnankyní Agency for Surrogacy (Agentura pro náhradní mateřství), která se se mnou podělila o osobní zážitky s náhradním mateřstvím a jejíž příběh mi doslova učaroval: Surrogacy: One real-life experience. Celkově se částky za náhradní matky pohybují podle země, balíčku služeb a individuální životní situace mezi 40 000–200 000 dolarů. To je samozřejmě hodně peněz. Kromě toho nedokáže každý jít až na hranici svých emocionálních a finančních možností. Navíc mnoho lidí nerado opouští vlastní zemi, aby uskutečnili své cíle. ZAJÍMAVOST: V Německu zákon o ochraně embryí zakazuje lékařům asistovat u náhradního mateřství. Nesmějí implantovat oplodněné vajíčko jiné ženě ani zajistit těhotenství s cílem dát dítě třetí osobě. Také zajímavé: Eltern für Kinder e.V. (Rodiče pro děti, o. s.) je státem uznaný zprostředkovatel adopcí, který nabízí informace o mezinárodní adopci. Tato organizace má povolení ke spolupráci s následujícími zeměmi: Haiti, Mongolsko, Peru, Srí Lanka, Thajsko a Togo. Cílem zprostředkování adopce je, aby děti mohly vyrůstat v milujících rodinách. Do dnešního dne toto občanské sdružení úspěšně zprostředkovalo více než 900 mezinárodních adopcí. Na Veletrhu pro založení rodiny bylo k vidění mnoho dalších zajímavých účastníků: léčitelé, DI-Netz pro osvětu při darování spermií, BKiD o. s., síť psychosociálních poradců, dále terapeuti, agentury a mnoho dalších, kteří se zabývají různými aspekty nechtěné bezdětnosti. Kdybych je měla všechny představit, překročilo by to rámec tohoto blogu. S některými jsem v uplynulých letech a měsících vedla zajímavé rozhovory, které si můžete přečíst zde. Další rozhovory pak zveřejní v příštích měsících Paleo Mama. Navštivte brzy naše stránky. Když to vezmu kolem a kolem, Kinderwunsch Tage ve mně navodil příjemný pocit a říkám si, že je moc dobře, že je dnes možné pomoci téměř každému páru, který trpí neplodností. Zdroj: Paleo-mama.de
Číst víceE15: Schopnost lidské reprodukce se hrozivě snižuje, říká investor, který po světě skupuje kliniky
Čeští privátní investoři se s americkým investičním obrem Oaktree Capital podílejí na mezinárodní expanzi zdravotnické sítě Nextclinics zaměřené na asistovanou reprodukci. „Ještě letos bychom chtěli být největším řetězcem klinik v Evropě. A když všechno dobře půjde, do konce příštího roku na celém světě,“ říká zakladatel skupiny Miroslav Herden. Prozradil, kde chystají další nákupy a jak vyřeší průnik do Číny bez vstupu na čínské území. Na vizitce nemáte uvedené jméno Miroslav, ale Miroslaw. Proč? Mám dvě státní příslušnosti, německou a českou. A protože jsem německý daňový poplatník s trvalým bydlištěm v Německu, na vizitky si dávám to, co mám v německé občance. V České republice již v současnosti nemám žádný pracovní poměr. Jak jste se dostal do Německa? Když mi v roce 1986 řekli, že budu v Praze 8 čekat na byt dvaadvacet let, sebral jsem rodinu a koupili jsme si přes Autoturist zájezd do Jugoslávie. To tehdy byla nejsnazší cesta pro emigraci. To bylo na poslední chvíli. Nevěřil jste ve změnu poměrů? Upřímně jsem možnosti pro změnu v Československu příliš neviděl ani v roce 1989. Říkal jsem si, že Maďaři a Poláci jsou jasní, ale Češi se nepohnou. Ostatně jsem přesvědčen, že ještě v září 1989 nikdo ani v Československu netušil, že se věci tak rychle změní. Přemýšlel jste pak o návratu? Vlastně jsem se nikdy úplně nevrátil. V roce 1998 jsem však rozvázal své dosavadní pracovní poměry a začal jsem podnikat na vlastní triko. Pustil jsem se do stavění start-upů a příznivější situace pro to tehdy byla v České republice. Od roku 1998 jsem tedy napůl zpátky. Čemu jste se věnoval v Německu? Protože mám vystudovanou Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, nejdříve jsem byl zaměstnaný ve výzkumném centru výrobce kosmetiky Beiersdorf. Po dvou letech mě to přestalo bavit a šel jsem do obchodu společnosti Kone Instruments, která vyráběla zdravotnická zařízení. Dodávala do laboratoří biochemické a hematologické analyzátory. Tam jsem zůstal až do toho roku 1998. Pak jsem odešel do Česka a založil dvě firmy. S jednou jsme dodávali sety do laboratoří. S druhou jsme vyvíjeli a poskytovali IT služby, software a podobně. Všechno to vlastně dodnes žije. Jste tedy chemik s vášní pro medicínu? Ještě v Československu jsem chtěl původně studovat medicínu, konkrétně stomatologii. Avšak cesta na tento obor pro mě byla zavřená, protože tatínka vyloučili po roce 1968 ze strany za protesty na nesprávné straně barikády. Maminka navíc nikdy ve straně nebyla. Takže jsem sice udělal přijímačky, ale byla mi doporučena VŠCHT. Jejího studia ovšem nelituji. Tato škola mi dala spoustu logického uvažování, naučil jsem se tam být na sebe přísný. Kdy jste se v podnikání dostal od budování start-upů k velkému byznysu? Velkou věcí bylo založení společnosti Synlab zaměřené na služby pro laboratorní vyšetření. Nejdříve jsem byl jejím stoprocentním vlastníkem. Se vstupem investora jsem vyměnil vlastnictví za podíly v novém holdingu, ty jsem ale postupně dál prodával. V roce 2015 jsem pak odešel ze společnosti majetkově zcela. Zůstal jsem už jen v představenstvu, kde jsem měl na starosti IT a inovace. Současně jsem byl jednatelem na Slovensku a v Česku. Definitivně jsem ze Synlabu odešel na konci roku 2017. Protože už to nebyla vaše firma? Řeknu upřímně, že mě nebaví být správcem. Spíše mě baví stavět. Ale také to už nešlo kombinovat se společností Nextclinics, kterou jsme rok a půl táhli se Synlabem paralelně. Práce již začalo být tolik, že se to nedalo skloubit, a ze soukromého života mi nezůstalo vůbec nic. Takže jsem odešel a věnuji se již jen Nextclinics. Byla to vždycky vaše strategie ‒ vybudovat firmu, rozvinout ji a pak dobře prodat? Na prodej jsem nikdy moc nemyslel. Můj bývalý šéf a současně kamarád v Kone Instruments říkával, že když děláš dobře svou práci, peníze vždycky přijdou. Nikdy jsem nebyl investiční bankéř, který si na začátku spočítá, kolik do toho dá, a když se stane definovaných šest bodů, dostane takové a takové peníze. Možná bych s tím na konci mohl vydělat více, ale mě to musí hlavně bavit. Když mě zadání nebaví, žádné peníze na světě mě nepřesvědčí, abych to dělal. Navíc žiju relativně skromný život. Samozřejmě si mohu dovolit spoustu věcí, které si normální lidé dovolit nemohou. Ale nevyšiluju s jachtami nebo drahými auty. Když jsem si přece jen jednou pořídil Ferrari a poznal jsem, jak vysoké jsou servisní náklady, radši jsem ho zase rychle prodal. Ptal jsem se samozřejmě i kvůli dalšímu osudu Nextclinics, zvlášť když už ve firmě máte silného investora Oaktree Capital. Oaktree máme ve skupině z několika důvodů. Zaprvé oni přišli za námi, takže výchozí pozice byla velice dobrá. Za druhé se nám podařilo postavit silný tým, který má za sebou ze Synlabu velké zkušenosti s budováním nadnárodního koncernu. Navíc jsme nebyli úplně závislí na tom, jestli od Oaktree peníze dostaneme, nebo ne. Na druhou stranu otevřeně říkáme, že jsme šťastní, že je ve společnosti máme. Když máte v projektu jeden z největších světových investičních fondů, zvyšuje to vašemu byznysu image. S takto velkým investičním fondem jsem do té doby ani nikdy nepracoval. Fondy v Synlabu byly střední třída. Toto už je obrovský úřad, který na vás klade i nároky. Celá stavba koncernu probíhá pod drobnohledem, což také kultivuje prostředí společnosti a to vůbec není špatné. Jak silná je pozice Oaktree Capital v Nextclinics? Mají 64 procent investovaných finančních prostředků a mají zajištěno 50 procent hlasů. Může Oaktree podle uzavřených smluv na konci ovládnout celou Nextclinics? Ne. Mohou mít 80 až 90 procent investovaných peněz, ale vždy budou mít jen 50 procent hlasovacích práv. Sám jsem zvědav, co z toho na konci bude. Zadání je teď všechno zkonsolidovat, aby to fungovalo s deštníkem služeb pro zákazníky na celosvětové úrovni. Co se stane potom? Nikdo nepřemýšlí o tom, že bychom šli na burzu. Nemyslím, že burza je pro zdravotnická zařízení úplně šťastná. Přípravu na to jsem sám zažil v Synlabu. Je to velice nákladné a náročné na organizaci. Na burzu se nejlépe umisťují jasně definované produkty, kde mají poskytované služby jednoho jmenovatele. To ve zdravotnictví nikdy není. Asistovaná reprodukce je z principu v Praze jiná než v Madridu, Miláně nebo Luganu. Strategickým partnerem by mohl být řetězec, který provozuje například lékařské služby na privátní bázi. Kdy nastane čas na prodej? Máme samozřejmě vytvořený plán, jak se má vyvíjet valuace společnosti. Po pěti až šesti letech se může hledat investor. Může to být někdo z nás, může to být někdo zvenku. K jaké hodnotě skupiny směřujete? K zajímavé. Číslo ze mě v tuto chvíli určitě nevymámíte. Tak alespoň prozraďte, jaké by měly být finální tržby a zisk. Představoval bych si, že za tři roky budeme mít kolem půl miliardy eur obratu. EBITDA se pohybuje mezi dvaceti třiceti procenty. Zatím jsme však od toho dost daleko. Kolik společníků Nextclinics v současnosti má? Jsou tam právnické osoby, za nimiž jsou přátelé a rodina. Vejdeme se k jednomu stolu. Je to pět subjektů, které hlasují o dalším osudu společnosti. A pak jsou tu společníci bez hlasovacích práv. Soustředíme se na to, abychom kupovali jen takové cíle, které mají drive do budoucnosti, věří našemu projektu a jsou připraveni třicet a více procent investovat. Tito lidé se stávají právě společníky bez hlasovacích práv. Nepotřebuji po Evropě nakoupit masu poboček a udělat z motivovaných společníků méně motivované zaměstnance. Když doktor nechce, tak s ním nepohnete. V posledním půlroce jsme bloudili Kanadou a Spojenými státy a měli jsme setkání v osmatřiceti centrech. Nakonec se z toho vyloupla jen tři, která nám lidsky, investičně a směřováním vyhovovala. Neskočíme po všem, co je na trhu. Chceme mít ve skupině motivované lidi. Jestli tomu důvěřuješ, ano, domluvíme se na zajímavé ceně, ale chceme, aby si třetinu a více reinvestoval. Kolik z peněz, které máte, pochází z České republiky? Z privátního kapitálu jsme do Nextclinics dali padesát milionů eur. Z toho je asi čtyřicet z českého prostředí. Kdo jsou vaši čeští investoři? Třeba můj rodinný fond. K dalším se nemohu vyjadřovat. Jsou to však všechno otcové zakladatelé s hlasovacími právy. Kam s Nextclinics směřujete? Stejný hotspot jako v Praze budujeme v Madridu. Hledáme možnosti udělat něco podobného třeba i v Miláně, abychom měli tři takové destinace napříč Evropou. Ještě letos bychom chtěli být největším řetězcem klinik v Evropě. A když všechno dobře půjde, do konce příštího roku na celém světě. Nejde jen o reprodukční kliniky. Ty jsou nezbytnou součástí toho, co děláme, ale ne jedinou. Nebudujeme řetězec reprodukčních klinik, ale lifestyle medicíny. Snažíme se lidi navést k tomu, aby žili lepší a příjemnější život. Co můžete nabídnout kromě asistované reprodukce? Náš produkt samozřejmě definuje asistovaná reprodukce. Ale naším záměrem je z toho udělat něco, čemu se v angličtině říká one stop shop. Zákazníkům chceme nabídnout i další servis, který potřebují. Potřebují imunologii, alergologii, často plastickou chirurgii. To všechno bude zahrnovat zdravotnický hotspot, který budujeme na Smíchově. Budou tam všechny zdravotnické služby na jednom místě a pacient je bude moci použít. V Praze máme aktuálně kolem pětatřiceti až čtyřiceti procent zahraničních zákazníků. A když sem už někdo cestuje zdaleka, použít další služby je pro něj víc než nasnadě. K tomu máme specializované laboratoře, chceme se celosvětově soustředit na genetiku. Genetika skýtá také dobrý byznys? Genetická laboratoř je jednou z posledních oblastí laboratorní medicíny, která se skutečně dynamicky rozvíjí. Hraje v medicíně obrovskou roli, díky tomu, že vidí kousek do budoucnosti, dokáže poradit, co se stane. Všechny ostatní medicínské výsledky vám řeknou, co se stalo. Kdežto genetika vám na základě humánního genomu řekne, co bude. K čemu jste náchylní, jak byste měli žít. Pro tento typ prediktivní medicíny je obor asistované reprodukce ideální vstupní branou. Proč zažívá asistovaná reprodukce takový rozmach? Nedávno jsme se bavili s jednou klinikou ve Španělsku. Aby dostali jedno zdravé sperma od dárce, musejí otestovat dvanáct až patnáct mladíků. To je hrozivé. Ukazuje to na neuvěřitelnou destrukci lidského organismu kvůli životnímu prostředí. Dnes se 25 až 30 procent lidí narodí díky zařízením našeho typu. Nejde samozřejmě jen o umělá oplodnění, ale i o jiné formy péče. Hrají v tom roli i společenské změny? Určitě. U ženy po 35 letech věku klesá možnost přirozeně otěhotnět. Populace stárne a navíc je tu obrovský vliv životního prostředí. U žen hraje roli též fakt, že studují, jsou vzdělané a emancipované, a kvůli tomu první dítě nemají v šestnácti letech jako kdysi, ale v lepším případě do třiceti. A když žena něco vystuduje a chce mít dva tři roky praxe, aby se pak měla kam vrátit, jsme hned za třicítkou. To je samozřejmě problém, který však nelze nikomu vyčítat. Bohatší lidé mají prostě děti pozdě. To je nejdůležitější faktor. Podle jakých kritérií se rozhodujete pro konkrétní investici? Klíčové je, jestli akviziční cíl má strategický plán na dalších pět let. Zdravotnictví je velmi citlivá záležitost, a pokud usnete jen na tom, že děláte servis, ale nemáte žádný plán, jak ho rozvíjet, jak zvyšovat kvalitu, implementovat inovace, zlepšovat služby, není to pro nás. Když toto u potenciálního akvizičního cíle nevidíme, utíkáme od toho a už se vůbec neptáme na další věci. Druhým významným činitelem je lokace. Když se ve švýcarském Luganu můžete ze všech pokojů koukat na jezero, jste za to připraven zaplatit víc. Totéž je u nás v Praze. Z jedné strany se díváte na Vyšehrad, z druhé na Hrad. A co tvrdé ukazatele typu ziskovosti? Investiční kritéria máme, nikdy však nejde o to, že akviziční cíl musí mít takové a takové tržby a takový a takový zisk. Koupili jsme firmu, která měla nulovou EBITDA, a jinou, která měla třicetiprocentní EBITDA. Obě dvě ale tím, co chtěli jejich společníci, pasovali do toho, co jsme potřebovali my. Najít peníze, když máte smysluplný investiční plán, dnes není to nejtěžší. Nejtěžší je najít motivovaný akviziční cíl, který je skutečně investicí, a ne utrácením. Na jakých akvizičních cílech pracujete? Hodně pro nás znamenala akvizice klinik profesora Zecha. Díky tomu jsme se stali jedním z dominujících hráčů v prostoru od severní Itálie přes Švýcarsko, Rakousko, část Německa až po Českou republiku. Srovnatelný balík investic by měl být podepsaný do konce roku. Bude se to týkat hlavně německého trhu. Tam jsme zatím nepostoupili tak, jak jsme si představovali. Pokud ale hledáte správné partnery, nemá význam spěchat. Je lepší si počkat a dohodnout se na dobrých podmínkách. Přesto si myslím, že do konce roku proinvestujeme 80 až 90 milionů eur. Kde budete nakupovat? Zvláště ve Španělsku se snažíme dostat k nám do party lidi, kteří spravují biologický materiál. To znamená, že mají například spermobanku a v souvislosti s tím mají nastavené procesy a kontroly. Biologický materiál totiž začíná být velice nedostatkovým zbožím. Například jeden z našich akvizičních cílů, který aktuálně vyhodnocujeme, je v Andalusii. Budou se akvizice týkat i tuzemského trhu? V České republice máme v současnosti 46 ambulancí, specializované laboratoře. Lze říci, že v Česku již máme téměř vše. Zmínil jste, že jste byl v poslední době hodně v Severní Americe. Tam také něco chystáte? Řešíme investici do tří reprodukčních klinik od Toronta přes Washington po Chicago. Tamní jednotka bude muset být schopná fungovat samostatně včetně řízení. Chceme po amerických společnících, aby reinvestovali a současně obsadili nejvyšší manažerské funkce. Americkou firmu nemůžete řídit z Evropy a už vůbec ne Evropany. Půjde také o maximální využití možností křížového prodeje. Některé věci totiž v Evropě umíme lépe. Nebo stejně, ale výrazně levněji. Navíc bez Ameriky nelze udělat kvalitně servis pro asijskou komunitu, která představuje obrovský trh. Pokud tedy nechcete investovat přímo v Číně. A přímým investicím do Číny bych se zatím vyhýbal. To jde řešit z Ameriky reprodukční problémy Číňanů? V Americe jsou početné komunity amerických Asiatů, takže když si tam založíte spermobanku, biologický materiál seženete. V Evropě takové komunity nejsou. Díky expanzi do USA a Kanady tak budeme moci využít alespoň část obrovského potenciálu čínských zákazníků. V Číně je už totiž povolené mít druhé dítě. Podle nových zpráv z Číny má být v blízké budoucnosti povolené dokonce i třetí dítě. Rodiče si navíc často přejí holčičku, protože to tam má daňové výhody. V Číně je totiž v populaci velká nerovnováha mezi pohlavími, proto se podporují holčičky. Jinými slovy: je tam ještě před narozením velký tlak na služby týkající se určení pohlaví. To je již úplně jiný servis než v případě, když někdo nemůže otěhotnět. To už souvisí i s genetikou, a proto tam chceme genetickou laboratoř. Kdy tedy ve Spojených státech a v Kanadě něco koupíte? Přestože akviziční cíle v Severní Americe máme jasné, uvidíme, jak to skončí. Závisí to například na tom, jak dopadne jednání s americkými právníky. Je to trošku jiný svět a jiné právo. Není to úplně lehké dobrodružství. Rád bych však, aby to v Americe běželo rychle, protože čas kvapí. Kdo tam dřív vytvoří takovou strukturu, bude dříve konkurenceschopný na celosvětovém trhu. Kolik času vám zabere jednání o akvizicích? Například u kliniky profesora Marca Filicoriho v italské Bologni jsme od prvního kontaktu k podpisu a uzavření obchodu potřebovali pět týdnů. On už na to čekal. Stále nás sledoval, a když jsme přijeli, s nadsázkou řečeno, reagoval: Konečně jste tady. Když tedy nestojí nic v cestě a partner je připravený reinvestovat, snižuje se i riziko nákupu. Navzdory všem hloubkovým auditům a právnickým analýzám totiž stále může být ještě nějaký kostlivec schovaný ve skříni. Ovlivňuje nějak váš byznys, že jeden z největších hráčů v oboru patří do fondu českého premiéra Andreje Babiše? Moc se nepotkáváme. Oni jsou jednička v České republice, zatímco my jsme tu docela malí. Na německém trhu se nepotkáváme, v Irsku nejsme a v Anglii také ne. Sledujete rovněž situaci ve zbytku českého zdravotnictví? Stále si ještě myslím, že české zdravotnictví má špičkové doktory. Pořád si myslím, že je v České republice spousta výborných center. Ale problémem je pojišťovací zákon z devadesátých let, který se vlastně nikdy nedodělal. Nikdy nedal možnost pojišťovnám starat se opravdu efektivně o preventivní medicínu. Mít špičkové kardiochirurgické nebo ortopedické centrum je důležité ve chvíli, když se stane nějaký průšvih. Ale základní péče na úrovni praktických lékařů by měla dostat ducha prevence a kultivace celého prostředí. Toho se všichni báli a nikdo se do toho neopřel. Někdo musí říct, co je základní péče a co je připojištění. Dokud tu nevznikne nepolitický orgán rozdělující příjmy do zdravotnictví pro jednotlivé úseky, asi se nic nestane. Zatímco teď to eroduje zevnitř a všichni jsou naštvaní, což nahrává nám soukromým investorům. Ulovit doktora z takto erodovaného prostředí je totiž mnohem snazší. Často jdou dokonce za míň peněz. Jdou totiž do zorganizované struktury, v níž vědí, za co dostanou zaplaceno, co musejí udělat. To je pro ně často mnohem důležitější. Spolupracuje Nextclinics s pojišťovnami? Buď jste závislý na platbách od zdravotních pojišťoven, nebo od soukromníků. My to zatím máme půl na půl. Například profesor Zech, jehož jsme koupili, má v Plzni kliniku, která vůbec nemá smlouvy s pojišťovnami a jede jen na samoplátce. Proto jsem skončil se Synlabem, abych byl v oboru, kde se nebudu muset tolik obávat zářezu od pojišťovny. Jsem rád, že jsme relativně nezávislí. Nechci, aby to vyznělo špatně, smlouvám s pojišťovnami se nebráním. Ale čím méně jste na tom závislý, tím jednodušeji se vám hospodářsky dýchá. Jak konkrétně se nezávislost na pojišťovnách projevuje? Tím, že se nestaráme o nemocné pacienty, jezdí, respektive létají za námi. U samoplátců je navíc výhoda, že jejich genetické vzorky mohou cestovat kolem zeměkoule. Zatímco když odeberete v České republice genetický vzorek na pojišťovnu, může se analyzovat jen v Česku. Když máte masu samoplátců, můžete nakoupit ty nejdražší přístroje a najmout ty nejlepší lidi. Takže genetika je pro nás významný projekt a jsme připraveni do ní investovat signifikantní peněžní i emocionální prostředky. Miroslav Herden (56) Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze. Po emigraci v roce 1986 pracoval u německých koncernů Beiersdorf a Kone Instruments. Od roku 1998 podniká v České republice. Stál u zrodu laboratorní skupiny Synlab. Po jejím prodeji se věnuje budování sítě zdravotnických zařízení Nextclinics. Zdroj: E15
Číst víceE15: Schopnost lidské reprodukce se hrozivě snižuje, říká investor, který po světě skupuje kliniky
Čeští privátní investoři se s americkým investičním obrem Oaktree Capital podílejí na mezinárodní expanzi zdravotnické sítě Nextclinics zaměřené na asistovanou reprodukci. „Ještě letos bychom chtěli být největším řetězcem klinik v Evropě. A když všechno dobře půjde, do konce příštího roku na celém světě,“ říká zakladatel skupiny Miroslav Herden. Prozradil, kde chystají další nákupy a jak vyřeší průnik do Číny bez vstupu na čínské území. Na vizitce nemáte uvedené jméno Miroslav, ale Miroslaw. Proč? Mám dvě státní příslušnosti, německou a českou. A protože jsem německý daňový poplatník s trvalým bydlištěm v Německu, na vizitky si dávám to, co mám v německé občance. V České republice již v současnosti nemám žádný pracovní poměr. Jak jste se dostal do Německa? Když mi v roce 1986 řekli, že budu v Praze 8 čekat na byt dvaadvacet let, sebral jsem rodinu a koupili jsme si přes Autoturist zájezd do Jugoslávie. To tehdy byla nejsnazší cesta pro emigraci. To bylo na poslední chvíli. Nevěřil jste ve změnu poměrů? Upřímně jsem možnosti pro změnu v Československu příliš neviděl ani v roce 1989. Říkal jsem si, že Maďaři a Poláci jsou jasní, ale Češi se nepohnou. Ostatně jsem přesvědčen, že ještě v září 1989 nikdo ani v Československu netušil, že se věci tak rychle změní. Přemýšlel jste pak o návratu? Vlastně jsem se nikdy úplně nevrátil. V roce 1998 jsem však rozvázal své dosavadní pracovní poměry a začal jsem podnikat na vlastní triko. Pustil jsem se do stavění start-upů a příznivější situace pro to tehdy byla v České republice. Od roku 1998 jsem tedy napůl zpátky. Čemu jste se věnoval v Německu? Protože mám vystudovanou Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, nejdříve jsem byl zaměstnaný ve výzkumném centru výrobce kosmetiky Beiersdorf. Po dvou letech mě to přestalo bavit a šel jsem do obchodu společnosti Kone Instruments, která vyráběla zdravotnická zařízení. Dodávala do laboratoří biochemické a hematologické analyzátory. Tam jsem zůstal až do toho roku 1998. Pak jsem odešel do Česka a založil dvě firmy. S jednou jsme dodávali sety do laboratoří. S druhou jsme vyvíjeli a poskytovali IT služby, software a podobně. Všechno to vlastně dodnes žije. Jste tedy chemik s vášní pro medicínu? Ještě v Československu jsem chtěl původně studovat medicínu, konkrétně stomatologii. Avšak cesta na tento obor pro mě byla zavřená, protože tatínka vyloučili po roce 1968 ze strany za protesty na nesprávné straně barikády. Maminka navíc nikdy ve straně nebyla. Takže jsem sice udělal přijímačky, ale byla mi doporučena VŠCHT. Jejího studia ovšem nelituji. Tato škola mi dala spoustu logického uvažování, naučil jsem se tam být na sebe přísný. Kdy jste se v podnikání dostal od budování start-upů k velkému byznysu? Velkou věcí bylo založení společnosti Synlab zaměřené na služby pro laboratorní vyšetření. Nejdříve jsem byl jejím stoprocentním vlastníkem. Se vstupem investora jsem vyměnil vlastnictví za podíly v novém holdingu, ty jsem ale postupně dál prodával. V roce 2015 jsem pak odešel ze společnosti majetkově zcela. Zůstal jsem už jen v představenstvu, kde jsem měl na starosti IT a inovace. Současně jsem byl jednatelem na Slovensku a v Česku. Definitivně jsem ze Synlabu odešel na konci roku 2017. Protože už to nebyla vaše firma? Řeknu upřímně, že mě nebaví být správcem. Spíše mě baví stavět. Ale také to už nešlo kombinovat se společností Nextclinics, kterou jsme rok a půl táhli se Synlabem paralelně. Práce již začalo být tolik, že se to nedalo skloubit, a ze soukromého života mi nezůstalo vůbec nic. Takže jsem odešel a věnuji se již jen Nextclinics. Byla to vždycky vaše strategie ‒ vybudovat firmu, rozvinout ji a pak dobře prodat? Na prodej jsem nikdy moc nemyslel. Můj bývalý šéf a současně kamarád v Kone Instruments říkával, že když děláš dobře svou práci, peníze vždycky přijdou. Nikdy jsem nebyl investiční bankéř, který si na začátku spočítá, kolik do toho dá, a když se stane definovaných šest bodů, dostane takové a takové peníze. Možná bych s tím na konci mohl vydělat více, ale mě to musí hlavně bavit. Když mě zadání nebaví, žádné peníze na světě mě nepřesvědčí, abych to dělal. Navíc žiju relativně skromný život. Samozřejmě si mohu dovolit spoustu věcí, které si normální lidé dovolit nemohou. Ale nevyšiluju s jachtami nebo drahými auty. Když jsem si přece jen jednou pořídil Ferrari a poznal jsem, jak vysoké jsou servisní náklady, radši jsem ho zase rychle prodal. Ptal jsem se samozřejmě i kvůli dalšímu osudu Nextclinics, zvlášť když už ve firmě máte silného investora Oaktree Capital. Oaktree máme ve skupině z několika důvodů. Zaprvé oni přišli za námi, takže výchozí pozice byla velice dobrá. Za druhé se nám podařilo postavit silný tým, který má za sebou ze Synlabu velké zkušenosti s budováním nadnárodního koncernu. Navíc jsme nebyli úplně závislí na tom, jestli od Oaktree peníze dostaneme, nebo ne. Na druhou stranu otevřeně říkáme, že jsme šťastní, že je ve společnosti máme. Když máte v projektu jeden z největších světových investičních fondů, zvyšuje to vašemu byznysu image. S takto velkým investičním fondem jsem do té doby ani nikdy nepracoval. Fondy v Synlabu byly střední třída. Toto už je obrovský úřad, který na vás klade i nároky. Celá stavba koncernu probíhá pod drobnohledem, což také kultivuje prostředí společnosti a to vůbec není špatné. Jak silná je pozice Oaktree Capital v Nextclinics? Mají 64 procent investovaných finančních prostředků a mají zajištěno 50 procent hlasů. Může Oaktree podle uzavřených smluv na konci ovládnout celou Nextclinics? Ne. Mohou mít 80 až 90 procent investovaných peněz, ale vždy budou mít jen 50 procent hlasovacích práv. Sám jsem zvědav, co z toho na konci bude. Zadání je teď všechno zkonsolidovat, aby to fungovalo s deštníkem služeb pro zákazníky na celosvětové úrovni. Co se stane potom? Nikdo nepřemýšlí o tom, že bychom šli na burzu. Nemyslím, že burza je pro zdravotnická zařízení úplně šťastná. Přípravu na to jsem sám zažil v Synlabu. Je to velice nákladné a náročné na organizaci. Na burzu se nejlépe umisťují jasně definované produkty, kde mají poskytované služby jednoho jmenovatele. To ve zdravotnictví nikdy není. Asistovaná reprodukce je z principu v Praze jiná než v Madridu, Miláně nebo Luganu. Strategickým partnerem by mohl být řetězec, který provozuje například lékařské služby na privátní bázi. Kdy nastane čas na prodej? Máme samozřejmě vytvořený plán, jak se má vyvíjet valuace společnosti. Po pěti až šesti letech se může hledat investor. Může to být někdo z nás, může to být někdo zvenku. K jaké hodnotě skupiny směřujete? K zajímavé. Číslo ze mě v tuto chvíli určitě nevymámíte. Tak alespoň prozraďte, jaké by měly být finální tržby a zisk. Představoval bych si, že za tři roky budeme mít kolem půl miliardy eur obratu. EBITDA se pohybuje mezi dvaceti třiceti procenty. Zatím jsme však od toho dost daleko. Kolik společníků Nextclinics v současnosti má? Jsou tam právnické osoby, za nimiž jsou přátelé a rodina. Vejdeme se k jednomu stolu. Je to pět subjektů, které hlasují o dalším osudu společnosti. A pak jsou tu společníci bez hlasovacích práv. Soustředíme se na to, abychom kupovali jen takové cíle, které mají drive do budoucnosti, věří našemu projektu a jsou připraveni třicet a více procent investovat. Tito lidé se stávají právě společníky bez hlasovacích práv. Nepotřebuji po Evropě nakoupit masu poboček a udělat z motivovaných společníků méně motivované zaměstnance. Když doktor nechce, tak s ním nepohnete. V posledním půlroce jsme bloudili Kanadou a Spojenými státy a měli jsme setkání v osmatřiceti centrech. Nakonec se z toho vyloupla jen tři, která nám lidsky, investičně a směřováním vyhovovala. Neskočíme po všem, co je na trhu. Chceme mít ve skupině motivované lidi. Jestli tomu důvěřuješ, ano, domluvíme se na zajímavé ceně, ale chceme, aby si třetinu a více reinvestoval. Kolik z peněz, které máte, pochází z České republiky? Z privátního kapitálu jsme do Nextclinics dali padesát milionů eur. Z toho je asi čtyřicet z českého prostředí. Kdo jsou vaši čeští investoři? Třeba můj rodinný fond. K dalším se nemohu vyjadřovat. Jsou to však všechno otcové zakladatelé s hlasovacími právy. Kam s Nextclinics směřujete? Stejný hotspot jako v Praze budujeme v Madridu. Hledáme možnosti udělat něco podobného třeba i v Miláně, abychom měli tři takové destinace napříč Evropou. Ještě letos bychom chtěli být největším řetězcem klinik v Evropě. A když všechno dobře půjde, do konce příštího roku na celém světě. Nejde jen o reprodukční kliniky. Ty jsou nezbytnou součástí toho, co děláme, ale ne jedinou. Nebudujeme řetězec reprodukčních klinik, ale lifestyle medicíny. Snažíme se lidi navést k tomu, aby žili lepší a příjemnější život. Co můžete nabídnout kromě asistované reprodukce? Náš produkt samozřejmě definuje asistovaná reprodukce. Ale naším záměrem je z toho udělat něco, čemu se v angličtině říká one stop shop. Zákazníkům chceme nabídnout i další servis, který potřebují. Potřebují imunologii, alergologii, často plastickou chirurgii. To všechno bude zahrnovat zdravotnický hotspot, který budujeme na Smíchově. Budou tam všechny zdravotnické služby na jednom místě a pacient je bude moci použít. V Praze máme aktuálně kolem pětatřiceti až čtyřiceti procent zahraničních zákazníků. A když sem už někdo cestuje zdaleka, použít další služby je pro něj víc než nasnadě. K tomu máme specializované laboratoře, chceme se celosvětově soustředit na genetiku. Genetika skýtá také dobrý byznys? Genetická laboratoř je jednou z posledních oblastí laboratorní medicíny, která se skutečně dynamicky rozvíjí. Hraje v medicíně obrovskou roli, díky tomu, že vidí kousek do budoucnosti, dokáže poradit, co se stane. Všechny ostatní medicínské výsledky vám řeknou, co se stalo. Kdežto genetika vám na základě humánního genomu řekne, co bude. K čemu jste náchylní, jak byste měli žít. Pro tento typ prediktivní medicíny je obor asistované reprodukce ideální vstupní branou. Proč zažívá asistovaná reprodukce takový rozmach? Nedávno jsme se bavili s jednou klinikou ve Španělsku. Aby dostali jedno zdravé sperma od dárce, musejí otestovat dvanáct až patnáct mladíků. To je hrozivé. Ukazuje to na neuvěřitelnou destrukci lidského organismu kvůli životnímu prostředí. Dnes se 25 až 30 procent lidí narodí díky zařízením našeho typu. Nejde samozřejmě jen o umělá oplodnění, ale i o jiné formy péče. Hrají v tom roli i společenské změny? Určitě. U ženy po 35 letech věku klesá možnost přirozeně otěhotnět. Populace stárne a navíc je tu obrovský vliv životního prostředí. U žen hraje roli též fakt, že studují, jsou vzdělané a emancipované, a kvůli tomu první dítě nemají v šestnácti letech jako kdysi, ale v lepším případě do třiceti. A když žena něco vystuduje a chce mít dva tři roky praxe, aby se pak měla kam vrátit, jsme hned za třicítkou. To je samozřejmě problém, který však nelze nikomu vyčítat. Bohatší lidé mají prostě děti pozdě. To je nejdůležitější faktor. Podle jakých kritérií se rozhodujete pro konkrétní investici? Klíčové je, jestli akviziční cíl má strategický plán na dalších pět let. Zdravotnictví je velmi citlivá záležitost, a pokud usnete jen na tom, že děláte servis, ale nemáte žádný plán, jak ho rozvíjet, jak zvyšovat kvalitu, implementovat inovace, zlepšovat služby, není to pro nás. Když toto u potenciálního akvizičního cíle nevidíme, utíkáme od toho a už se vůbec neptáme na další věci. Druhým významným činitelem je lokace. Když se ve švýcarském Luganu můžete ze všech pokojů koukat na jezero, jste za to připraven zaplatit víc. Totéž je u nás v Praze. Z jedné strany se díváte na Vyšehrad, z druhé na Hrad. A co tvrdé ukazatele typu ziskovosti? Investiční kritéria máme, nikdy však nejde o to, že akviziční cíl musí mít takové a takové tržby a takový a takový zisk. Koupili jsme firmu, která měla nulovou EBITDA, a jinou, která měla třicetiprocentní EBITDA. Obě dvě ale tím, co chtěli jejich společníci, pasovali do toho, co jsme potřebovali my. Najít peníze, když máte smysluplný investiční plán, dnes není to nejtěžší. Nejtěžší je najít motivovaný akviziční cíl, který je skutečně investicí, a ne utrácením. Na jakých akvizičních cílech pracujete? Hodně pro nás znamenala akvizice klinik profesora Zecha. Díky tomu jsme se stali jedním z dominujících hráčů v prostoru od severní Itálie přes Švýcarsko, Rakousko, část Německa až po Českou republiku. Srovnatelný balík investic by měl být podepsaný do konce roku. Bude se to týkat hlavně německého trhu. Tam jsme zatím nepostoupili tak, jak jsme si představovali. Pokud ale hledáte správné partnery, nemá význam spěchat. Je lepší si počkat a dohodnout se na dobrých podmínkách. Přesto si myslím, že do konce roku proinvestujeme 80 až 90 milionů eur. Kde budete nakupovat? Zvláště ve Španělsku se snažíme dostat k nám do party lidi, kteří spravují biologický materiál. To znamená, že mají například spermobanku a v souvislosti s tím mají nastavené procesy a kontroly. Biologický materiál totiž začíná být velice nedostatkovým zbožím. Například jeden z našich akvizičních cílů, který aktuálně vyhodnocujeme, je v Andalusii. Budou se akvizice týkat i tuzemského trhu? V České republice máme v současnosti 46 ambulancí, specializované laboratoře. Lze říci, že v Česku již máme téměř vše. Zmínil jste, že jste byl v poslední době hodně v Severní Americe. Tam také něco chystáte? Řešíme investici do tří reprodukčních klinik od Toronta přes Washington po Chicago. Tamní jednotka bude muset být schopná fungovat samostatně včetně řízení. Chceme po amerických společnících, aby reinvestovali a současně obsadili nejvyšší manažerské funkce. Americkou firmu nemůžete řídit z Evropy a už vůbec ne Evropany. Půjde také o maximální využití možností křížového prodeje. Některé věci totiž v Evropě umíme lépe. Nebo stejně, ale výrazně levněji. Navíc bez Ameriky nelze udělat kvalitně servis pro asijskou komunitu, která představuje obrovský trh. Pokud tedy nechcete investovat přímo v Číně. A přímým investicím do Číny bych se zatím vyhýbal. To jde řešit z Ameriky reprodukční problémy Číňanů? V Americe jsou početné komunity amerických Asiatů, takže když si tam založíte spermobanku, biologický materiál seženete. V Evropě takové komunity nejsou. Díky expanzi do USA a Kanady tak budeme moci využít alespoň část obrovského potenciálu čínských zákazníků. V Číně je už totiž povolené mít druhé dítě. Podle nových zpráv z Číny má být v blízké budoucnosti povolené dokonce i třetí dítě. Rodiče si navíc často přejí holčičku, protože to tam má daňové výhody. V Číně je totiž v populaci velká nerovnováha mezi pohlavími, proto se podporují holčičky. Jinými slovy: je tam ještě před narozením velký tlak na služby týkající se určení pohlaví. To je již úplně jiný servis než v případě, když někdo nemůže otěhotnět. To už souvisí i s genetikou, a proto tam chceme genetickou laboratoř. Kdy tedy ve Spojených státech a v Kanadě něco koupíte? Přestože akviziční cíle v Severní Americe máme jasné, uvidíme, jak to skončí. Závisí to například na tom, jak dopadne jednání s americkými právníky. Je to trošku jiný svět a jiné právo. Není to úplně lehké dobrodružství. Rád bych však, aby to v Americe běželo rychle, protože čas kvapí. Kdo tam dřív vytvoří takovou strukturu, bude dříve konkurenceschopný na celosvětovém trhu. Kolik času vám zabere jednání o akvizicích? Například u kliniky profesora Marca Filicoriho v italské Bologni jsme od prvního kontaktu k podpisu a uzavření obchodu potřebovali pět týdnů. On už na to čekal. Stále nás sledoval, a když jsme přijeli, s nadsázkou řečeno, reagoval: Konečně jste tady. Když tedy nestojí nic v cestě a partner je připravený reinvestovat, snižuje se i riziko nákupu. Navzdory všem hloubkovým auditům a právnickým analýzám totiž stále může být ještě nějaký kostlivec schovaný ve skříni. Ovlivňuje nějak váš byznys, že jeden z největších hráčů v oboru patří do fondu českého premiéra Andreje Babiše? Moc se nepotkáváme. Oni jsou jednička v České republice, zatímco my jsme tu docela malí. Na německém trhu se nepotkáváme, v Irsku nejsme a v Anglii také ne. Sledujete rovněž situaci ve zbytku českého zdravotnictví? Stále si ještě myslím, že české zdravotnictví má špičkové doktory. Pořád si myslím, že je v České republice spousta výborných center. Ale problémem je pojišťovací zákon z devadesátých let, který se vlastně nikdy nedodělal. Nikdy nedal možnost pojišťovnám starat se opravdu efektivně o preventivní medicínu. Mít špičkové kardiochirurgické nebo ortopedické centrum je důležité ve chvíli, když se stane nějaký průšvih. Ale základní péče na úrovni praktických lékařů by měla dostat ducha prevence a kultivace celého prostředí. Toho se všichni báli a nikdo se do toho neopřel. Někdo musí říct, co je základní péče a co je připojištění. Dokud tu nevznikne nepolitický orgán rozdělující příjmy do zdravotnictví pro jednotlivé úseky, asi se nic nestane. Zatímco teď to eroduje zevnitř a všichni jsou naštvaní, což nahrává nám soukromým investorům. Ulovit doktora z takto erodovaného prostředí je totiž mnohem snazší. Často jdou dokonce za míň peněz. Jdou totiž do zorganizované struktury, v níž vědí, za co dostanou zaplaceno, co musejí udělat. To je pro ně často mnohem důležitější. Spolupracuje Nextclinics s pojišťovnami? Buď jste závislý na platbách od zdravotních pojišťoven, nebo od soukromníků. My to zatím máme půl na půl. Například profesor Zech, jehož jsme koupili, má v Plzni kliniku, která vůbec nemá smlouvy s pojišťovnami a jede jen na samoplátce. Proto jsem skončil se Synlabem, abych byl v oboru, kde se nebudu muset tolik obávat zářezu od pojišťovny. Jsem rád, že jsme relativně nezávislí. Nechci, aby to vyznělo špatně, smlouvám s pojišťovnami se nebráním. Ale čím méně jste na tom závislý, tím jednodušeji se vám hospodářsky dýchá. Jak konkrétně se nezávislost na pojišťovnách projevuje? Tím, že se nestaráme o nemocné pacienty, jezdí, respektive létají za námi. U samoplátců je navíc výhoda, že jejich genetické vzorky mohou cestovat kolem zeměkoule. Zatímco když odeberete v České republice genetický vzorek na pojišťovnu, může se analyzovat jen v Česku. Když máte masu samoplátců, můžete nakoupit ty nejdražší přístroje a najmout ty nejlepší lidi. Takže genetika je pro nás významný projekt a jsme připraveni do ní investovat signifikantní peněžní i emocionální prostředky. Miroslav Herden (56) Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze. Po emigraci v roce 1986 pracoval u německých koncernů Beiersdorf a Kone Instruments. Od roku 1998 podniká v České republice. Stál u zrodu laboratorní skupiny Synlab. Po jejím prodeji se věnuje budování sítě zdravotnických zařízení Nextclinics.
Číst víceNext Clinics na veletrhu v Kolíně
Během víkendu 13. a 14. října byl Next Clinics součástí veletrhu Kinderwunsch Tage v Kolíně nad Rýnem zaměřujícího se na léčbu neplodnosti. Ten patří k největším akcím tohoto druhu v Německu, což dokazuje fakt, že ho tento rok navštívilo 1 720 lidí. Návštěvníci veletrhu se se značkou Next Clinics mohli potkat již přímo při příchodu do budovy Sartory sálu, kde se akce konala. NEXCLINICS kavárna vytvořila nepřehlédnutelný prostor – útočiště pro návštěvníky veletrhu, kde si mohli odpočinout a dát si drobné občerstvení, kávu a další nápoje. Stánek NEXCLINICS nebylo těžké mezi ostatními vystavovateli najít, na první pohled se totiž odlišoval. Díky květinám a jednoduchému designu tvořil pomyslnou oázu se dvěma oddělenými místnostmi, které nabízely maximální diskrétnost. Zájemci o naše služby si tak mohli s lékaři nerušeně povídat a diskutovat bez ohledu na ruch veletrhu. S návštěvníky si postupně popovídalo šest našich lékařů. Kvůli velkému množství návštěvníků bylo také možné, aby si zájemci zamluvili konkrétní čas u našich hostesek, a kromě prostor stánku se osobní konzultace uskutečnily také v prostorách kavárny. V konferenčních místnostech Sartory sálu měli v průběhu víkendu přednášky dva z našich odborníků – Dr. Michael Jemec a Dr. Birgit Wogatzky. Na veletrhu jsme také poprvé představili lifestylový časopis LoonaMag. První číslo LoonaMag jsme věnovali všem, kteří touží po dítěti, a zabývá se nejrůznějšími tématy spojenými s každodenními výzvami, které problémy s početím provázejí. Časopis byl k mání na stánku a každý návštěvník si ho mohl odnést s sebou domů. Kinderwunsch Tage v Kolíně umožnil návštěvníkům akce setkat se osobně s lékaři a dalšími odborníky. NEXCLINICS vystupovala z řady klasických IVF klinik a nabídla návštěvníkům něco navíc – soukromí, ohleduplný přístup, prostor pro konzultaci a maximální profesionalitu.
Číst víceŘídnutí kostí neboli osteoporóza
Denzitometrické vyšetření je neinvazivní metoda ke zjištění hustoty minerálů v kostní tkáni. V České republice je ročně evidováno kolem 40 tisíc případů zlomenin krčku kosti stehenní či zlomenin obratlů souvisejících s osteoporózou. Denzitometrie nám může pomoci odhalit první stádium osteoporózy - osteopenii, i těžkou osteoporózu, zahájit včas léčbu a předejít nepříjemným zlomeninám. Vyšetření je rychlé a bezbolestné. Může se provádět pomocí speciálního rentgenového přístroje, což je standardem pro diagnostiku osteoporózy, dále pomocí CT přístroje nebo ultrazvukovou sonografií, která je však metodou pouze doplňkovou. Co to osteoporóza je a lze jí předejít? Osteoporóza je systémové onemocnění skeletu charakteristické snížením kostní hmoty a současným zhoršením struktury kostní tkáně, v laické mluvě lze říci, že se jedná o řídnutí kostí. Název pochází z řeckého osteo (kost) a poro (otvor, díra). Zlomeninu související s osteoporózou utrpí ve svém životě až 50 % žen a až 30 % mužů. Jako u většiny nemocí, i zde hraje roli správná životospráva - dostatek pohybu a zdravý jídelníček. Osteoporóza postihuje zejména starší populaci (k ubývání kostní hmoty dochází už po třicátém roce života), často je indikována u žen po menopauze. Irena Mandlíková, která pracuje jako zdravotní sestra v gynekologické ambulanci a od roku 1996 i jako sestra provádějící denzitometrické vyšetření, říká: ,,Na denzitometrické vyšetření jsou odesílány především ženy, ale i u mužů je možné změření kostní hustoty indikované výše uvedenými odborníky, protože osteoporóza je častým průvodním jevem základního onemocnění.“ Více ohroženi jsou jedinci trpící podvýživou a poruchami příjmu potravy, lidé léčící se kortikoidy, pacienti s roztroušenou sklerózou, revmatoidní artritidou, pacienti s chronickými záněty střev. Největší podíl na vzniku osteoporózy má nedostatek vitaminu D, vitaminu K a vápníku. Jak často chodit na kontrolní vyšetření a je denzitometrie proplácena pojišťovnami? Na to jsme se zeptali zdravotní sestry Ireny Mandlíkové, z Polikliniky Anděl, kde provádí denzitometrické vyšetření. ,,Kontrolní denzitometrická vyšetření by měla být prováděna při osteoporóze 1x ročně a při mírnějším řídnutí kosti, tzv. osteopénii, 1x za 2 roky. Pokud je denzita v normě, provádí se vyšetření jednou za 3-5 let. Zdravotní pojišťovny vyšetření proplácí při dodržení roční a víceleté lhůty dle stavu onemocnění a pokud má pacient doporučení na vyšetření od svého ošetřujícího lékaře." Co je vhodné zařadit do jídelníčku a čeho se naopak vyvarovat? Vhodné k zařazení do jídelníčku jsou ryby, játra, méně tučné sýry, vlašské ořechy, mák, meruňky, brokolice. Vyhýbat bychom se měli nadměrnému příjmu kyseliny šťavelové, která brzdí vstřebávání vápníku, obsažena je například ve špenátu, rebarboře, rajčatech, mandlích a kešu oříšcích. Pozor také na vyšší konzumaci alkoholu, který snižuje absorpci (vstřebávání) vápníku ve střevech. Podle nových studií byl však pozorován pozitivní vliv mírné konzumace alkoholu na kostní denzitu (hustotu kostní tkáně) starších žen. Doporučená je přiměřená expozice slunečnímu záření. Z tělesné aktivity má nejlepší vliv pěší turistika, tanec, lyžování, silový trénink či míčové hry. Pro koho je denzitometrické vyšetření vhodné a jak se na něj objednat, jaká je jeho dostupnost? Na to nám odpovídá paní Irena Mandlíková: ,,Denzitometrické vyšetření je především vhodné u žen v menopauze, které jsou řídnutím kostí postiženy nejvíce. První vyšetření se ideálně provádí ihned při počátku menopauzy, kdy jsou kosti ještě pozitivně ovlivněny účinkem estrogenů. Pak je při dalších kontrolách možno porovnat stav denzity kosti a stanovit prognózu úbytku kostní hmoty. Existují lékařské indikace pro pacienty s prodělanou zlomeninou, která vznikla i při malém působení tlaku na kost. Dalšími indikacemi jsou nemoci, které provází průvodní jev demineralizace kostí zejména z oboru endokrinologie, gastroenterologie, revmatologie a ortopedie. Odesílajícími lékaři na denzitometrické vyšetření bývají tedy lékaři z těchto oborů a bylo by žádoucí, aby z preventivních důvodů odesílali gynekologové pečující o ženy v menopauzálním období, ale i praktičtí lékaři při podezření na poruchu výživy pacienta. Pacienti s lékařským doporučením mají v dnešní době možnost výběru, denzitometrických pracovišť je již dostatek a ani objednávací doby nejsou příliš dlouhé, alespoň na našem pracovišti na Poliklinice Anděl jsme schopni objednat pacienta do 1-2 týdnů." Může jít na vyšetření každý - i pacient s kloubními náhradami? Nenaruší kov průběh a vyhodnocení vyšetření? ,,Denzitometrie se nejčastěji provádí na tzv. "celotělovém" denzitometru, kdy změříme bederní obratle a kyčelní klouby se zaměřením na krček kosti stehenní. Z tohoto důvodu není vyšetření možné provést u pacientů s kloubními náhradami a po operacích vyztužujících páteř (např. titanovými destičkami). V těchto případech i na celotělovém přístroji změříme a vyhodnotíme stav kostí z předloktí horních končetin.", říká Irena Mandlíková z Polikliniky Anděl. A asi to nejdůležitější nakonec - je možné osteoporózu užíváním léků vyléčit? ,,V dnešní době je možné osteoporózu velmi dobře léčit, stav řídnutí kostí zastavit a v mnoha případech denzitu kosti i zlepšit."
Číst víceJak správně pečovat o páteř?
Celý den sedíte v práci shrbení u počítače, doma zaplujete do sedačky a večer si dopřejete spánek na měkké matraci? To vše je možná pohodlné pro vás, ale ne zdravé pro vaši páteř. Brzy se totiž mohou u vás začít objevovat bolesti pohybového aparátu, které mohou mít na svědomí i bolesti hlavy. Jak se jim vyhnout a pečovat o zdraví páteře? Páteř, hlavní pilíř našeho těla Páteř zajišťuje hned tři základní funkce v lidském organismu, a to funkci pohybovou, nosnou a ochrannou. Je složena z obratlů, kterých je 33-34, meziobratlových plotének, meziobratlových kloubů a vazů a svalů, které slouží k jejímu zpevnění a pohybu. Páteř je součástí lidské kostry a celou páteří probíhá mícha. Páteř nám umožňuje vzpřímenou chůzi a slouží k ochraně míchy. Proč je důležité páteř chránit? Páteř, která nám umožňuje tolik důležitý pohyb, je nutné chránit preventivně, ale zvláště zvýšenou pozornost si zaslouží při vykonávání sportovních aktivit. Mezi rizikové sporty pro páteř patří ty, u kterých hrozí časté nekontrolovatelné pády či srážky, jedná se například o basket, házenou či kopanou. Velké riziko úrazu hrozí u sportů, které můžeme označit jako adrenalinové, a to například lyžování, snowboarding a cyklistika typu freeride či downhill, které jsou provozované na profesionální úrovni. U těchto sportů patří mezi nutné vybavení chránič páteře, tedy tzv. „pátéřák“. Následkem zranění páteře totiž může být v těch nejhorších případech také ochrnutí. O páteř je však nezbytné pečovat během každodenního života tím, že ji nebudeme jednostranně zatěžovat, nosit příliš těžké náklady a budeme dbát o správné držení těla, zvláště pokud několik hodin denně sedíme u počítače či televize. Páteř není jen mícha Páteř je doplněna také elastickou tkání, která tvoří jakousi nárazníkovou zónu mezi dvěma sousedními obratli, jedná se o meziobratlové ploténky. Jejich základní funkcí je flexibilita, jelikož umožňuje pohyby mezi jednotlivými obratli. Ploténky dennodenně podstupují velké zatížení. Příčinou onemocnění meziobratlových plotének může být vliv jednostranného a nadměrného přetěžování. Na základě toho může dojít v ploténce ke změnám, snížení její pružnosti a také odolnosti, a nakonec až k tzv. výhřezu ploténky. Civilizační onemocnění: bolest zad Bolesti zad můžeme zařadit mezi civilizační onemocnění, někdy také nazývány jako nemoci z blahobytu, které se vyskytují u vysokého procenta osob pocházejících z vyspělých zemí. Pravdou je, že bolest zad může mít mnoho příčin. Častou příčinou je nesprávné držení těla, jelikož většinu pracovních hodin sedíme či stojíme shrbení a následně odpočíváme doma na pohovce. Naše svaly ochabují a dochází k tzv. kulacení zad a vzniká větší tlak na meziobratlové ploténky. Časté nesprávné sezení u počítače či jednosměrné přetěžování páteře může vést až k jejímu zablokování. Příčinou bolesti zad však může být také stres, jelikož jeho vlivem dochází k napínání svalů v oblasti šíje, jsou to tzv. stresové svaly, ve kterých se hromadí kyselina mléčná a projevuje se bolestí. Příčinou bolesti však může být také prochladnutí. Nejúčinnější prevencí bolestí zad je vhodné cvičení a dodržování správného postoje těla. Aby byla vaše záda zdravá, potřebujete svalový obal kolem páteře. Pravidelné cvičení může být skvělým způsobem, jak pečovat o zdraví pohybového aparátu, tedy i páteře. Správné držení těla Pro zdraví páteře, ale i pro váš celkový vzhled, je velmi důležité správné držení těla, ke kterému potřebuje dostatek svalové hmoty. Správné držení těla je cestou, jak se zbavit bolestí hlavy, zad a kyčlí. Špatné držení těla může vést k mnoha poruchám, ať už jsou to kulatá záda a vyklenutá hrudní páteř, prohnutí v oblasti bederní páteře, vychýlení páteře do jedné strany či zploštění zkřivené páteře. Pravdou je, že postoj těla je také součástí neverbální komunikace a pro společenskou komunikaci je velmi důležitý. Jaké svaly však zapojit, abyste docílili správného postavení těla? Důležitý je stabilizační systém těla, tedy pánevní dno, bránice, hluboké svaly zad a břicha. Především střed těla a břišní svaly by měly být aktivní při všech denních úkonech. Často je však nepoužíváme a dochází k ochabování svalů. Zdravé je proto začít s pravidelným cvičením, které potřebné svaly posílí. Ideální je přirozený pohyb, chůze či běh, ale také aerobní aktivity jako bosu, jóga či pilates.
Číst víceNext Clinics se zúčastní veletrhu KinderwunschTage
Specialisté v oboru nabídnou nejen odborné informace, ale také semináře či možnost nezávazné konzultace. KinderwunschTage je jedinečná příležitost, jak během jediného víkendu získat maximum informací o IVF a seznámit se se zástupci klinik Next Clinics. Veletrh KinderwunschTage Köln 13. – 14. října 2018 https://www.kinderwunsch-tage.de/en/
Číst víceSvětový den artritidy rozšiřuje povědomí o bolestivém onemocnění
9. říjen je den patřící onemocnění zvanému artritida. O artritidě jste již možná někdy slyšeli, víte však, jaké jsou její příznaky, koho postihuje a jak se proti ní bránit? Pojďme si blíže představit toto nepříjemné onemocnění. Co je to artritida? Artritida, někdy označovaná také jako revmatoidní artritida, vzniká coby důsledek poruchy našeho imunitního systému. Bílé krvinky napadají zdravou tkáň a vytváří se záněty kloubního aparátu. Takto postižený kloub pak může měnit tvar a postavení, což má za následek ztrátu hybnosti kloubu a bolesti. Prvotní fáze revmatoidní artritidy nepředstavují pro člověka výraznější omezení běžných životních činností. Je spojena především s otoky kloubů, ztuhlostí a bolestmi. Hybnost se však postupně zhoršuje s dalšími stádii onemocnění, které mohou ve finále vést až k celkové ztrátě hybnosti daného kloubu. Mezi další příznaky artritidy patří velmi často únava a vyčerpání. Jednotlivé příznaky se postupně střídají v obdobích, kdy pacient příznaky nemoci nepociťuje a kdy je jimi sužován. Onemocnění se projevuje symetricky v obou polovinách těla a kromě kloubů může napadat také plíce, srdce či oči. Nepleťme si artritidu a artrózou Široká veřejnost velmi často zaměňuje artritidu za artrózu. Ta také postihuje kloubní aparát, ovšem zatímco revmatoidní artritida postihuje především menší klouby, artróza se nejčastěji projevuje u velkých kloubů, jako jsou kyčle, kolena, ramena a páteř. U artrózy jde o onemocnění způsobené přílišným opotřebením chrupavky. Koho artritida nejvíce postihuje? Artritida se může projevit u jakéhokoliv jedince v jakémkoliv věku. Ovšem dle statistik víme, že mnohem více náchylné na toto onemocnění jsou ženy. Lze se před artritidou bránit? I u artritidy existuje určitá prevence, jak se tomuto onemocnění vyhnout. Především je nutno dbát na ideální tělesnou hmotnost a vyváženou stravu, která by měla být bohatá na základní živiny, vitamíny, minerály a další látky. Na vzniku artritidy se výrazně podílí i konzumace alkoholu a kouření. V neposlední řadě je zapotřebí mít ve svém životě dostatek pravidelné tělesné aktivity, odpočinku a co nejméně stresu. Světový týden kloubů a kostí Stejně tak jako rádi pečujeme o zdraví svých orgánů, je zapotřebí myslet i na zdraví našich kostí a kloubů. Právě ty se ve velké míře podílí na našich pohybových aktivitách, a jelikož je člověk k pohybu stvořen, může mít jejich onemocnění za následek výrazné snížení kvality života jedince, které se následně promítá i do psychické pohody. To nám připomíná i Světový týden kloubů a kostí, který začíná 12. října, o kterém si povíme příště.
Číst víceSvětový den antikoncepce: Jaké jsou výhody a nevýhody užívání hormonální antikoncepce? Na to odpovídá MUDr. Poláková z centra reprodukční medicíny GEST.
Antikoncepční možnosti jsou nejen ochranou před nechtěným otěhotněním, ale často také prevencí přenosu pohlavních chorob. Pojďme si tedy připomenout na Světový den antikoncepce, který je stanoven na 26. září, jaké antikoncepční možnosti dnes máme a jaký názor panuje mezi lékaři na předepisování hormonální antikoncepce. První vlaštovka v podobě kondomu První užívanou antikoncepční ochranou v historii byl právě kondom, začátek jeho užívání se datuje už kolem roku 1640. Pravdou však je, že první kondomy vyráběné ze zvířecích střev, sloužily spíše jako ochrana před pohlavně přenosnými chorobami než jako metoda ochrany před nechtěným otěhotněním. „V současnosti je na trhu antikoncepčních pomůcek a látek již celá řada“ říká MUDr. M. Poláková. V polovině 19. století došlo k většímu boomu a byly vynalezeny například poševní pesary (diafragmy), vaginální houbičky, cervikální kloboučky apod. Vývoj šel dál a ve 30. letech 20. století dochází k výrobě kondomů latexových. K antikoncepční pilulce se dostáváme až v roce 1960, kdy dochází ke jejímu oficiálnímu schválení. Díky pokroku, kterého jsme jen za pár desítek let dosáhli na poli lékařství a vědy, se koncem dvacátého století objevují další aplikační metody hormonální antikoncepce jako jsou antikoncepční náplasti, vaginální kroužky, dále tzv. „pilulka po“ a také nitroděložní tělíska,“ta jsou velmi oblíbená, ať už s hormonální složkou či bez ní“, doplňuje MUDr. M. Poláková vedoucí lékařka oddělení gynekologie kliniky GEST. Jaké jsou možnosti dnes? Nejpřirozenějším, ale také nejméně spolehlivým způsobem, jak se před nechtěným otěhotněním chránit, je možnost tzv. přerušované soulože a metoda počítání plodných a neplodných dnů. V dnešní době si ale už můžete vybírat na trhu z nespočtu antikoncepčních metod a pomůcek, jejichž účinnost se pohybuje okolo sta procent. Takovou metodou je tzv. bariérová ochrana, jejímž cílem je mechanickému zabránění splynutí vajíčka a spermie. Do této metody ochrany spadá historií prověřený kondom, pesar či ženský kondom. Kondomy brání nejen nechtěnému otěhotnění, ale také přenosu pohlavních nemocí (to se však netýká pesaru). Další antikoncepční možností je tzv. chemická metoda. Ta je založena na používání látek, které při kontaktu spermie ničí či omezují jejich pohyblivost. Jedná se například o spermicidy ve formě vaginálních čípků nebo gelu. Tato antikoncepční metoda ale nemusí spolehlivá, proto je doporučována pouze v kombinaci s jinými antikoncepčními metodami, např. s kondomem. Hormonální antikoncepční metoda patří dnes mezi velmi populární. Principem této ochrany je užívání syntetických hormonů, které zabraňují dozrávání a uvolňování vajíčka a ztěžují pronikání spermií do dělohy. Pravdou také je, že patří mezi nejspolehlivější metody ochrany. „Tato antikoncepce je nejčastěji ve formě pilulek, ale také injekcí, náplastí či vaginálních kroužků.“, doplňuje MUDr. Poláková. Samostatnou čtvrtou skupinu je nitroděložní tělísko. To může být nehormonální či hormonální povahy. Hormonální antikoncepce: Proč ano? Pravdou je, jak i výše zmiňuje doktorka Poláková, že nejrozšířenější formou antikoncepce u nás, je hormonální antikoncepce (HA). Důvodem je především to, že se jedná o nejspolehlivější metodu ochrany před nechtěným otěhotněním. Frekvence jejího užívání je však dána dalšími výhodami, i když s sebou nese některá rizika. „Možnost zabránit nechtěnému těhotenství zásadně převyšuje její vzácné vážné či častější nezávažné nežádoucí účinky. Z ostatních výhod jde o snížení intenzity menstruačního krvácení, potlačení příznaků premenstruačního syndromu, snížení rizika vzniku benigních cyst na vaječníku a snížení rizika některých gynekologických nádorů. Používá se také k léčbě endometriózy,“ vysvětluje MUDr. M. Poláková. Rizika užívání hormonální antikoncepce I přestože patří hormonální antikoncepce mezi nejběžněji užívané, spojují se s ní také určitá rizika a komplikace. Někdy při užívání HA můžeme pociťovat například bolesti hlavy, napětí v prsou, nervozitu, podrážděnost či zvýšení hmotnosti. Mezi již vzácnější komplikace řadíme migrény, kožní změny či zvracení. „Nejzávažnější, ale velmi vzácné riziko u hormonální antikoncepce především s estrogenní složkou, je riziko trombózy (krevní sraženiny v cévách), a to u pacientek s vrozenou zvýšenou krevní srážlivostí, dále u kuřaček či obézních pacientek. Riziko trombózy zvyšují stavy s omezenou pohyblivostí (po operaci, úraze) nebo dehydratace. Ostatní rizika lze označit spíše jako obtěžující vedlejší účinky. Jde především o slabé krvácení (říkáme špinění) mimo menstruaci, které se objevuje na začátku užívání antikoncepce, ale které účinek antikoncepce nesnižuje,“ upozorňuje vrchní lékařka gynekologie M. Poláková z kliniky GEST. Co se děje v ženském těle při užívání hormonální antikoncepce? „Hormonální antikoncepce s estrogenní složkou (většina pilulek, náplasti či vaginální kroužek) blokuje dozrávání vajíčka – ovulaci. Vlastní hormonální produkce pohlavních hormonů je přechodně potlačena. Krvácení v pauzách mezi užíváním antikoncepce je tzv. pseudomenstruace, která nemá pro tělo žádný význam. Hormonální antikoncepce pouze s gestagenní složkou (pilulky při kojení, injekce, tělíska) blokovat ovulaci nemusí, ale mění vlastnosti dělohy k uchycení embrya či brání spermiím v jejich „práci“, osvětluje MUDr. M. Poláková. Hormonální antikoncepce – ano, či ne? Pravdou je, že i když je užívání hormonální antikoncepce stále nejběžnějším způsobem ochrany, její užívání se postupně snižuje. Velký pokles přišel v letech 2014 a 2015, kdy procento žen užívajících antikoncepci klesl pod 50 %. Paní doktorky M. Polákové jsme se proto zeptali na její názor na předepisování hormonální antikoncepce. „Hormonální antikoncepce má své absolutní či relativní kontraindikace (nelze ji užívat), jako jsou určitá onemocnění, riziko trombózy apod. Takových žen je ale naprosté minimum. Dále jako reprodukční gynekologové nedoporučujeme užívání antikoncepce u mladých dívek, které mají ještě nepravidelný cyklus. Jejich vlastní hormonální produkce je ještě nestálá (nezralá) – tělo se „učí“ menstruovat a ovulovat. Při nasazení antikoncepce se sice cyklus zpravidelní, ale antikoncepce ho „nevyléčí“, nepravidelnost se pouze „zamaskuje“ a tělo ztrácí čas na tzv. hormonální vyzrávání. Po vysazení po mnoha letech je cyklus opět nepravidelný, nedochází k ovulaci a tyto ženy mají pak potíže s otěhotněním. U žen, které mají ale cyklus před nasazením antikoncepce pravidelný, tak po vysazení obvykle dojde k obnově vlastního menstruačního cyklu a na plodnost nemá antikoncepce žádný vliv. Antikoncepce ovlivňuje organismus jen ve chvíli, když je užívána, v těle se nijak nekumuluje a po vysazení již nemá na organismus žádný vliv. Obecně je ale nutno říci, že antikoncepce jako taková, měla, má a bude mít neoddiskutovatelný přínos k zabránění nechtěných těhotenství. Jde o svobodu člověka, a především žen, kdy je možno se rozhodnout, kdy a kolik chce mít dětí. Vždy je lepší antikoncepce i se svými určitými riziky než zbytečná interrupce.“
Číst víceMezinárodní den ochrany ozonové vrstvy
V neděli proběhl den věnovaný ochraně ozonové vrstvy. K čemu ji máme a proč ji chránit? Tenká vrstva, která nás chrání Ozonová vrstva je pro celý pozemský život nesmírně důležitá. Je to část stratosféry se zvýšeným poměrem ozonu, která se vyskytuje ve výšce 25 až 35 km nad zemským povrchem a chrání nás před nebezpečným ultrafialovým zářením. Hrozba pro naše zdraví Se snižující se ozonovou vrstvou přichází negativní vlivy týkající se lidského zdraví. Nejčastěji se projeví na pokožce, která umožňuje průnik karcinogenního UV-B a UV-C záření. Důsledkem nedbalé ochrany proti UV záření může být vznik melanomu, kožního nádoru, který patří mezi nejzávažnější onkologická onemocnění. Ultrafialové záření však urychluje také stárnutí kůže, vznik vrásek a přesun pigmentu. UV se totiž podílí na vzniku pigmentových znamének, přičemž jejich vysoký počet zvyšuje riziko vzniku melanomu v dospělosti či pokročilém věku. Zvláště u malých dětí je ochrana před UV zářením nesmírně důležitou! Snažte se tedy pravidelně při pobytu na sluníčku používat ochranné krémy s UVB a UVA filtry a nevystavovat pokožku přímému působení slunečním paprskům. Zvýšená intenzita UV záření poškozuje také zrak. Nezapomínejte proto ani na efektivní ochranu v podobě slunečních brýlí. Jak může přispět k ochraně každý z nás? Každý člověk na planetě může k ochraně přispět svou troškou do mlýna. Při používání prostředků obsahujících freony a halony, či výrobě a použávání methylbromidu, tyto látky pronikají do vyšších vrstev atmosféry a mají vliv na zeslabování ozonové vrstvy. V základu tedy stojí nutnost vyhnout se používání prostředků, které obsahují právě nebezpečné freony či halony. Týká se to například náhrady starších chladících a klimatizačních zařízení za modernější přístroje. Další možností je omezení automobilové dopravy a tím přispění ke zkvalitnění životního prostředí, ve kterém žijeme. Zkuste například jezdit do práce na kole či alespoň občas vyměnit jízdu autem za chůzi, pokud je to možné. Myslete přitom na to, že chráníte své zdraví, naši planetu a dáváte možnost žít dalším generacím v kvalitním životním prostředí.
Číst víceMedical Tribune: Asistovaná medicína je jen začátek. Budujeme lifestylovou medicínu
Ing. Miroslav Herden, někdejší zakladatel české sítě laboratoří Synlab, se svými společníky třetím rokem nakupuje po Evropě kliniky in vitro fertilizace (IVF) a poskytovatele přidružených služeb. Se sítí NEXTCLINICS má velké plány. Chce být největším hráčem v oboru. „Jak z IVF kliniky uděláte čistě investiční produkt a stavíte se k tomu jako k fabrice, nemůže to fungovat,“ tvrdí. Byla to pro vás velká změna profesního života, když jste od zavedené sítě laboratoří Synlab přešel k budování nového řetězce poskytovatelů zdravotních služeb? Když jsem se na konci devadesátých let vracel po řadě let života v Německu zpátky do Česka, začínal jsem tu výrobou diagnostických přístrojů. Dodávali jsme je do laboratoří. Od té doby se pořád přibližuju blíž a blíž pacientovi. Z toho pohledu to je logický krok. Proč jste ten krok udělal? Vždy mě pracovně lákalo to, co se dynamicky vyvíjí, spíš než to, co už je ustálená komodita. Nezní to dobře, říkat o jakékoli součásti zdravotnictví, že je to komodita. Laboratoře ale dnes devalvovaly z dynamicky se rozvíjejícího oboru na pouhé hledání úspor. Kvalita je dnes určená různými normami a atestacemi a už se soutěží jen o to, kdo to vyrobí levněji. To mě jako člověka zvyklého posledních 25 let pořád něco stavět, neuspokojuje. Je v tom málo prostoru pro kreativitu a intuici. Někdy v roce 2014 se Synlab ucházel o účast v tehdy zamýšleném PPP projektu (spolupráce státu se soukromníky, pozn. red.) na výstavbu nové nemocnice. To byl váš nápad, jít do toho? Ano. Účastnit se takové investice v nemocnici, která má mimo jiné jediné transplantační centrum v zemi, to je poslání. To slovo je sice strašně profláklé, ale přesné. Vždy jsem se snažil, aby to, co dělám, pro mě bylo něco víc než jen práce nebo investice. Nikdy jsem nesměřoval ke kupeckému přemýšlení: investuji milion, dostanu deset. Měl jsem koncept, kterého jsem chtěl dosáhnout. Když jsem v roce 2005 založil a začal budovat Synlab, naše první velká investice byla koupě firmy Imumed. Imumed představoval to, co dál rozvíjíme i dnes. Měl ambulance napojené na laboratoře a lékárny a dohromady to dávalo smysl. Co vytváříme dnes, je lifestylová medicína. Nejsou to jen centra asistované reprodukce. Asistovaná reprodukce je jen začátek. Je nezbytnou součástí toho, co budujeme, a dveřmi do komunity našich klientů. Jak to začalo, že jste začal vytvářet NEXTCLINICS jako evropskou síť poskytovatelů péče? Když jsem pracoval v nejvyšším managementu mezinárodní centrály Synlabu, měl jsem na starosti IT a inovace. Koukal jsem na firmy, které jsou na prodej a Synlab je nechce. Dva roky jsem si mezi nimi vybíral. Mezi nimi jsem našel nabídku profesora Karla Sterzika z Ulmu. Je považován za otce zakladatele asistované reprodukce v Německu. Podařilo se mi jej získat a dnes je spolumajitelem a spoluinvestorem v NEXTCLINICS. Jeho klinika si říká Kinderwunsch Klinik, něco jako klinika touhy po dítěti. Profesor Sterzik tvrdí, že ženy, které nemohou otěhotnět, mají spoustu starostí. Začíná to tím, že velká část z nich má imunologické nebo alergologické problémy. Mají špatný životní styl a stravovací návyky. Že žena nemůže otěhotnět, je ovlivněno spoustou faktorů. Ty profesor Sterzik řeší na jednom místě službami několika lékařských oborů, celostní medicíny, ale i cvičením a kursy jógy. A přidal k tomu plastickou chirurgii, protože žena, která rodí po 35. narozeninách, chce, aby pak vypadala ještě krásněji než předtím. Zároveň má i specializovanou laboratoř s těžištěm v imunologii a genetice. Asi půl roku jsme se s profesorem Sterzikem potkávali a bavili a byla to jedna z prvních investic, které NEXTCLINICS koupila. Vy jste byl iniciátorem vzniku NEXTCLINICS? A kdo byli na začátku vaši společníci? Jsem jedním ze zakládajících společníků. Kromě mě to byli lidé z mého okolí, se kterými spolupracuji už dlouho. O některých společnících mluvit nechci. Významný díl zainvestovala Kateřina Kotrčová, která dříve řídila Synlab v Česku. Další byli někdejší společníci Synlabu, kteří prodali své podíly v roce 2015, když většinu Synlabu převzal investiční fond Cinven. Mezi nimi profesor Winfried März, Markus Stötter a další. Vysvětlil jsem jim, co jdeme dělat, a dali jsme dohromady 50 milionů eur. Dnes už je proinvestováno víc než 120 milionů eur. V listopadu loňského roku jsme oslovili Oaktree Capital, třetí největší investiční společnost na světě. Nabídli jsme jim, jestli nechtějí své peníze zhodnocovat s námi, a oni souhlasili. Zní to lehce, ale bylo za tím půlroční jednání. Zavázali se k 150 milionům eur investic. Jaký za to má Oaktree Capital ve skupině NEXTCLINICS podíl? Získali padesát procent akcií a právo veta. Jestli správně počítám, letos jste tedy zatím kupovali společnosti za nějakých 40 milionů, ale v plánu jste měli proinvestovat letos 200 milionů eur. Podaří se to? Na plánovaných 200 milionů eur se do konce roku dostaneme. Teď letím do Kanady a do Spojených států, kde máme vytipována čtyři zajímavá zařízení, která zvažujeme koupit. Jedno z nich je ve Washingtonu a je zajímavé proto, že přes spřízněnou agenturu obsluhuje čínský trh. Čína je významný zdroj zákazníků. Provozovat kliniku přímo v Číně nechcete? Přímo do Číny rozhodně podnikat nepůjdu. Nemají know‑how a mnohé metody asistované reprodukce jsou zakázané. Páry z Číny často chtějí určit pohlaví embrya, to se dělá při velmi časné fázi vývoje embrya. V USA i v Česku je to povoleno, v některých zemích, ani v Číně, není. Musíme nabízet servis pro čínský trh a hledáme partnera, ke kterému budou čínské páry jezdit. Do Česka by Číňanky nejezdily? Možná i jezdily, ale potřebovali bychom k tomu biologický materiál, který v Česku neseženete. Dárce spermatu i vajíček, které by čínské páry akceptovaly, seženete nejsnáze v čínské komunitě ve Spojených státech. To je zásadní. V 38 letech nemá dvanáct procent žen vlastní použitelná vajíčka. V jaké fázi jsou vaše jednání ve Spojených státech? Chtěli bychom podepsat smlouvy do konce roku. Do konce tohoto roku budeme největší řetězec v Evropě a do konce příštího roku na světě. Podle čeho si vybíráte kliniky, které kupujete? Když si vybíráme poskytovatele do naší sítě, hledáme ty, kteří nabízejí reprodukční medicínu a ještě něco navíc. Třeba laboratoř, plastickou chirurgii, prenatální medicínu… Také se rozhodujeme podle toho, kde jsou a jak vypadají. V rakouském Bregenzu, který leží na břehu Bodamského jezera, máme krásnou kliniku. V Luganu je to z kliniky pěšky dvě stě metrů k pobřeží Luganského jezera. V Bologni je zas naše zařízení na radničním náměstí. Ukazuje se, že žena nechce potkat ve dveřích kliniky své známé, vysvětlovat jim, čím prochází. Chce odjet na dovolenou a vrátit se těhotná. Byl jsem překvapen, že například na klinice v Ulmu je přibližně třetina klientek z tohoto města, zbytek z Mnichova a Norimberku. Také na klinice v Mnichově, kde jsme před podpisem kupní smlouvy, je jen třetina pacientek z Mnichova, zbytek tam dojíždí. V Gestu v Praze, na klinice v Luganu, ve Valencii i jinde z toho mají významný příjem. V létě je největší sezóna. To znamená, že část zdravotní turistiky v reprodukční medicíně ani není daná tím, že by páry hledaly to nejlepší nebo nejlevnější? Cena určitě není rozhodující. Důležité je nabízet osobní zákaznickou péči. Každá klientka má svoji konkrétní asistentku, která jí zařídí hotel, vyzvedne ji na letišti, překládá jí z cizího jazyka, oběhne s ní potřebná vyšetření. Na peníze se ta klientela, která přilétá na naše kliniky ze zahraničí, neptá jako na první věc. Dnes máte čtrnáct klinik. Co vám chybí k tomu cíli být největší? Dnes je největší reprodukční klinikou na světě španělské centrum asistované reprodukce IVI (má v současnosti přes 70 klinik, pozn. red.), ale nenabízí k in vitro fertilizaci (IVF) další obory a služby. Nemá tah na branku, co se týká asijských trhů, zatímco my jsme před podepsáním smlouvy v Singapuru a Kambodži. Máme navíc jednu vyhlédnutou firmu z baltických zemí, která působí na území od Tallinu přes Tbilisi a Nové Dillí až po Kambodžu. Pak se naše síť obtočí kolem celého glóbu. Hledáme ještě vhodného partnera v Japonsku. Naši konkurenti nabízejí jen jedinou službu, a to se mi nikdy nevyplatilo. Chci mít pod kontrolou zdroje. Kdo má biologický materiál, kontroluje byznys. K čemu vám je sebelepší centrum asistované reprodukce, když nejste schopni nabídnout biologický materiál odpovídajícího fenotypu. Chceme koupit také ještě jedno španělské centrum dárcovství vajíček. Už dnes jsme největší dodavatel biologického materiálu pro IVF v Itálii i ve Španělsku, dodáváme i skupině IVI. A co procedury s vlastním biologickým materiálem? Social freezing (preventivní mražení zárodečných buněk z důvodu odložení rodičovství do pozdějšího věku, pozn. red.) sice trend je, ale problémy mají i lidé v nižším věku. Než seženeme jednoho zdravého dárce spermií, projde testy patnáct kluků mezi 22 a 30 lety. Mají spermie poškozené životním prostředím. Na to se soustředíme, a také na genetické laboratoře, které budou podporovat narození zdravých děťátek. Dodává se takový biologický materiál i přeshraničně? V rámci Evropské unie ano. Do Spojených států je to problém. Můžete tedy využívat svou španělskou dárcovskou komunitu ve všech zařízeních v Evropské unii i v Česku? Buď posíláte buňky, nebo můžou přijet dárci. Obojí má své výhody. Dozvěděl jsem se, že zamražená vajíčka jsou pro umělé oplodnění lepší, a to dokonce i u ženy, která pro proceduru využívá svá vlastní vajíčka. Jak tedy budete měřit ten svůj cíl být největší hráč v reprodukční medicíně na světě? Pokud se budeme srovnávat ve velikosti podle EBITDA (hrubý zisk před započtením daní i odpisů, pozn. red.), budeme v tomto oboru určitě příští rok největší na světě, protože si vybíráme firmy, které dobře hospodaří. Pokud se týká obratu, do tří čtyř let bychom chtěli mít obrat více než 600 milionů eur. Pak bychom byli největší z hlediska obratu. (IVI má zhruba 300 milionů eur roční obrat, pozn. red.) Pokud jde o počet cyklů umělého oplodnění, jsme dnes asi na 15 tisících cyklech. Považujete za svého konkurenta FutureLife ze skupiny založené Andrejem Babišem? Ten má 16 klinik asistované reprodukce a uvádí, že ročně provede 25 tisíc cyklů umělého oplodnění a má tržby 100 milionů eur. Ne tak úplně. Působí na jiných trzích, potkáváme se jen v Česku. NEXTCLINICS má v tuto chvíli v Česku dvě IVF kliniky: IVF Zentren prof. Zecha v Plzni a Gest v Praze, dohromady s obratem zhruba 220 milionů korun. Z toho je jen 60 milionů korun přes zdravotní pojišťovny a zbytek jsou samoplátci. Smlouvy se zdravotními pojišťovnami si sice i my chceme udržet, nejsou ale pro nás tak důležité, abychom posílali obchodní zástupce, aby motivovali gynekology, aby k nám posílali svoje pacientky. Tenhle segment ať si obslouží někdo jiný. Na co se ještě soustředíte? Profesor Zech na své klinice vybaví klientky ze všeho nejdříve meditací a potravinovými doplňky. Ženy trochu změní životní styl. Až dvacet procent žen, které měly problém otěhotnět, otěhotní jen díky této podpoře a nemusejí podstupovat žádné zákroky. To je cesta, kterou musíme jít. Aplikovat hormonální stimulaci a klasickou medicínu, až když to jinak nejde. Profesora Zecha zmiňujete už poněkolikáté. Jeho sedm klinik jste koupili letos v červenci. Bylo složité ho získat? Určitě dostal i jiné nabídky. Chtěli ho všichni. My jsme s ním jednali dva roky. Vybral si nás, ačkoli jsme mu nenabídli nejvíc peněz. Opravdu tomu, co děláme, věří. Investuje do skupiny skoro polovinu toho, co za svůj podíl dostal. Nabídli jsme mu, že se z jeho kliniky, kterou vypiplal, stane světový hráč. Stane se předsedou naší lékařské rady a bude určovat směr celé skupiny. Má ze všech nejlépe zorganizovanou péči, má vypracované směrnice, vyvinutý software sledování kvality, e‑learning, online přednášky. Můžete jmenovat další medicínské osobnosti, na kterých projekt stojí? Profesor Marco Filicori z Bologne, to je velký inovátor a vizionář. Profesor Winfried März z Heidelbergu povede Nextclinics Akademii. Startuje od 1. ledna 2019 a bude vzdělávat hlavně náš personál. Zároveň budou připraveny semináře pro budoucí maminky, které chceme také edukovat. Ještě probíhá v Evropě vlna, kdy původní zakladatelé, kteří IVF kliniky vybudovali před desítkami let, je odprodávají investorům? Moc takových klinik už na prodej není. Na trhu se sice pohybují investoři, kteří kupují prakticky cokoli. Koupí stoprocentní podíl, z vedoucích lékařů se stanou obyčejní zaměstnanci bez osobní motivace, jmenují tam manažera z úplně jiného oboru a výsledky nejsou moc dobré. Není divu. Jedině lékaři, kteří na klinice pracují, to mohou tlačit dopředu. Jak z IVF kliniky uděláte čistě investiční produkt a stavíte se k tomu jako k fabrice, nemůže to fungovat. My kupujeme jen takové kliniky, kde má její majitel představu, kam se chce za pět let posunout a jak si vychová nástupce. A mají u vás lékaři, kteří byli u počátků oboru, svoje nástupce? Všichni mají nástupce, kteří jsou také zainteresovaní. Za každý rok práce dostávají určitý podíl ve firmě. Jak teď pracujete s klinikami, které jste koupili? Co měníte, aby tvořily skutečně síť? Původní majitelé všech klinik se stali našimi společníky. Nekoupili jsme nikoho, kdo by nechtěl s námi do našeho projektu dál investovat. To má svůj význam. Kdo reinvestuje významný díl peněz, které za podíl ve společnosti dostane, má velký zájem, aby synergie uvnitř skupiny fungovaly. Český management sedí v Augsburgu, kde máme sídlo. Doktor Martin Hoffmann, který v Česku vybudoval Gest, má na starosti rozvoj a synergie IVF klinik. Rozvoj laboratoří má na starosti Kateřina Kotrčová, která byla výkonnou ředitelkou v Synlabu. Lékařská rada bude mít za předsedu profesora Zecha, který bude řídit medicínskou stránku. Dává smysl sdružovat ve vaší síti nákupy? Materiálová náročnost je v našem oboru kolem sedmi procent. Moc tam neušetříte. V současné době řešíme ultrazvuky. Příští rok jich plánujeme koupit asi 35. Na to se vyplatí s dodavateli domluvit na nějakých jednotných podmínkách. Není to ale to hlavní. Na co klademe důraz a co je mnohem důležitější, je společná personální politika. Podpoříme ji akademií pro zaměstnance. KDO JE... Ing. Miroslav Herden 56 let výkonný ředitel a spoluzakladatel NEXTCLINICS Vystudoval VŠCHT v Praze. Kariéru začal na oddělení hematologie pražské Všeobecné fakultní nemocnice, poté pracoval v nově vzniklé divizi zdravotnické techniky Družstva mechaniků Praha. V polovině osmdesátých let emigroval do Hamburku. Pracoval ve společnosti Beiersdorf AG a stal se vedoucím laboratoře experimentální dermatologie jejího výzkumného centra. Ve společnosti Kone Instruments později získal pozici obchodního ředitele. V roce 1998 se vrátil do Česka a založil firmu Vian. O sedm let později zakládá českou odnož mezinárodní skupiny Synlab, která se brzy stává největší sítí laboratoří u nás. Později svých 40 procent v českém Synlabu prodává, získává 1,5 procenta v mateřské společnosti a stává se členem jejího představenstva. NEXTCLINICS se sídlem v Augsburgu založil v roce 2015 (dříve s názvem NL‑Holding). Synlab opustil v prosinci 2017. Rád se potápí a v zimě lyžuje. Zdoj: Medical Tribune
Číst vícePochází modroocí lidé z jedné velké rodiny?
Zadíváte-li se do očí mnoha osob po celém světě, brzy zjistíte, že nejběžnější barvou lidských očí je hnědá. Ta je totiž barvou původní. Časem se však v populaci se vyskytli mimo jiné také lidé modroocí. Jak k této změně došlo? Co určuje, jakou barvu mají naše oči? Hlavní roli v tomto směru hraje rozmístění pigmentu melaninu ve vaší duhovce. Původně měli všichni lidé na planetě hnědou barvu očí. Ať byste hledali pečlivěji, modroočka byste jednoduše nenašli. Jak se tedy najednou stalo, že mezi hnědookými se objevil člověk s modrýma očima? Příčinou této změny byly mutace v genech HERC2 a OCA2, ke kterým došlo u prvních lidí z rodu Homo. Právě gen OCA2 rozhoduje o množství melaninu v těle, a tedy i o barvě očí. Melanin je pigment vyskytující se v rostlinách i živočiších, a i zde platí jednoduchá přímá úměra, pokud je melaninu více, oči jsou hnědé, s nižším množstvím barva postupně přechází do modré. Zajímavé je, že pokud by došlo k opravdu velké poruše produkce melaninu, mohlo by dojít až k tzv. albinismu, který se projevuje se bíle zbarvenou kůží, světlými vlasy i ochlupením a nepigmentovanou duhovkou. Albinismus se projevuje i u zvířat, vzpomeňme si například na nádherné bílé tygry bengálské. Společný předek od Černého moře Vědci z kodaňské univerzity se zabývali výzkumem modrookých osob. Na výzkumu se podílelo na 800 dobrovolníků, kteří byli všichni nositeli modrých očí. Výsledek tohoto výzkumu prokázal, že všichni modroocí lidé jsou vzdálenými příbuznými. Téměř 100 % z nich v sobě totiž neslo identickou mutaci v jednom z chromozomů. Za dnešními modroočky tak pravděpodobně stojí jeden jediný společný předek. Vědci se také domnívají, že první lidé s modrýma očima pocházejí z oblasti dnešní Ukrajiny, severozápadně od Černého moře. Odsud se pak prý modrookost v době neolitických přesunů šířila do celé Evropy. Rozmanitá Evropa Evropská populace je v barvě očí mnohem rozmanitější než populace africké či asijské. U evropských rodáků se můžeme setkat s hnědou, modrou, zelenou, šedou barvou očí, popřípadě s dalšími variacemi barev. Nejméně modrookých byste našli v jihoevropských populacích, nejvíce naopak v oblasti severní Evropy.
Číst víceChemie lásky
Možností, jak nahlížet na lásku, je opravdu nespočet. Může to být láska k sobě samému, láska jako vztah k životu a všemu, co je součástí našeho bytí, láska k druhému člověku, mateřská láska, ale také láska nezbytná ve vztahu k dalším lidem. I když máme pocit, že je láska něčím nadpozemským, zamilování se je z velké části biochemickým procesem, během něhož nás doslova pohltí vliv biologicky aktivních látek a hormonů, které na nás mohou mít podobné účinky jako opiáty. Vědci také přirovnávají pochody spojené se zamilovaností k těm, které se v těle odehrávají při chemické intoxikaci. Z velké části tyto látky vznikají v mozku a dalších místech v těle, například v pohlavních žlázách. Jak je to tedy s podstatou lásky? Na počátku stojí příroda I když vám to možná zničí mnohé ideály a představy, láska není jen čirý cit, který se v nás zrodil jaksi kouzlem. Láska není něčím nadpozemským, co nad námi krouží v podobě mlžné substance, nemá podobu šípu, kterou do nás vstřelil Amor. Vychází z nás a je podmíněna naší biologickou a biochemickou základnou, přičemž za podstatou stojí evoluční podmíněnost. Příroda se nás jednoduše snaží vést k tomu, abychom se co nejvíce rozmnožovali. Láska nás má primárně nasměrovat ke zplození dítěte a rodičovské péči o něj, dokud není alespoň částečně samostatným. Testosteron a estrogen Za vším hledej lásku… Nebo spíš testosteron a estrogen? Uvidíte sympatického muže či ženu a ihned se vám líbí a rádi byste se s danou osobou seznámili. Za pocitem žádostivosti stojí základní sexuální potřeba člověka, která ho nutí hledat si nové partnery. Prvotní fáze je charakterizována právě žádostivostí a je pro ni typická zvýšená hladina testosteronu u mužů, u žen zvýšená hladina estrogenu, hormonů, které jsou prapůvodcem všech milostných románků. Tato prvotní touha může být pouhým zábleskem jen několik desítek sekund, ale trvat může i několik týdnů či měsíců. Při kontaktu se sympatickou osobou rozhodují o zamilovanosti i akustické, optické a čichové signály, které mozek absorboval. Adrenalin: Rdící se tváře a žádostivost Jistě znáte tento pocit. Při pohledu na danou osobu se vám rozbuší srdce, začínáte se červenat, potíte se, dostavuje se zrychlené dýchání i pocit úzkosti. Právě v této chvíli dochází k vylučování adrenalinu z nadledvin a do práce se zapojuje na čtyři miliony neuronů, které předávají informace do celého těla. Na to vše jim stačí pouhých 5 sekund! Nejste schopni nic říct a jste zavaleni adrenalinovou smrští, tato situace spíše připomíná stresovou reakci, ale vy se možná právě zamilováváte. Setkáváte se též s pocitem chtíče a sexuální fascinací danou osobou. Tuto osobu nemusíte ani znát, vědět, čím se živí, jaký má charakter, ale jednoduše vás něčím okouzlí. Amorův šíp Z prvotní žádostivosti a sympatií se může rozvinout zamilovanost, která je již intenzivnější a je zaměřena na konkrétního člověka, tedy partnera. V této fázi člověk přetrvává přibližně půl roku až tři roky. Během období zamilovanosti dochází k uvolňování specifické skupiny hormonů. Jedná se o feromony, chemické látky, které vyvolávají příjemné účinky u jejich příjemců, dopaminy, hormony, které jsou zodpovědné za vnitřní motivaci a stojí za šťastnými pocity po dosažení cíle, na svědomí mají také vznik závislosti. Dochází k uvolňování také noradrenalinu a serotoninu. Serotonin patří do skupiny „hormonů štěstí“ a při jeho zvýšené hladině dochází k pocitům radosti a štěstí. Fenyletylamin: Droga zamilovaných Poté si vás do parády vezme fenyletylamin. Jako sluncem rozzářený motýl si prolétáváte světem, cítíte se neskutečně šťastní, zamilovaní a chcete být co nejvíce po boku toho druhého člověka. Jste zaplaveni emocemi a někdy i tak trochu „zblbnete“. Váš mozek, tedy limbický systém, začíná vylučovat fenyletylamin. Jedná se o látku, která je též označována jako „hormon zamilovanosti“. Tato látka má na svědomí pocity euforie a přísun dosud nepoznané energie. Zajímavé je, že fenyletylamin je chemickým příbuzným metamfetaminu, známého též jako pervitin. Není se tak co divit, že si připadáte jako v rauši. Jste naprosto ponořeni do nového vztahu, můžete s partnerem proklábosit celé noci, neustále se milovat a hlavně být stále šťastní a podivně plní energie. V zorném úhlu vašeho pohledu je nyní jen osoba, kterou milujete, a realita života jde mimo vás. Jelikož dochází k uvolňování fenyletylaminu při kontaktu s osobou, do které jste zamilováni, chcete být se zdrojem své „drogy“ co nejvíce, aby se látka stále uvolňovala. Gratulujeme, stali jste se závislými! Ovšem jen na čas, po roce až dvou se vylučování fenyletylaminu snižuje. A že tím celá velká láska končí? Možná, nyní totiž přichází zlomový bod, kdy se rozhodne, zda se váš vztah přesune na další úroveň. Je na čase se rozejít? Pokud šlo ve vašem vztahu jen o užívání si kvalitního sexuálního života a prožívání příjemných společných chvilek, brzy z dosavadní závislosti vystřízlivíte. Pokud jste si však s partnerem vytvořili hlubší pouto, které je založena na společných zájmech, životních cílech, kamarádství či potomkovi, může se vaše láska proměnit v dlouhodobý a šťastný vztah. Zajímavé je, že u mužů ve fázi největší zamilovanosti klesá produkce hormonu testosteronu, který stojí také za mužskou dominancí a soupeřivostí. Díky tomu jsou zamilovaní muži tak něžní. Bohužel s pominutím zamilovanosti se produkce testosteronu vrací zpět k normálu. Vládu nastupuje oxytocin Po fenyletylaminu nastupuje do své role hormon oxytocin, kterému se přezdívá i „hormon důvěry a lásky“. K jeho vylučování dochází při dotýkání, hlazení, objímání či sexuálním aktu. V této fázi se člověk již zklidňuje a vzniká opravdový vztah a pouto k druhé osobě. Oxytocin působí také jako jemnější droga, jejíž účinky brzy poznáte. Když se s partnerem rozejdete, stýská se vám po něm, jelikož hladina oxytocinu v těle klesá a vy toužíte po jeho další dávce. Hormon oxytocin stojí však i za vznikem tzv. mateřské lásky, tedy láskyplném vztahu mezi matkou a jejími potomky. Oxytocin funguje též jako přírodní pojistka, kterou si příroda zajistila, že spolu dva lidé zůstanou pod dobu přibližně 4 let, aby stihli zplodit potomka a nechat ho alespoň částečně osamostatnit. K tomu, aby byl oxytocin vylučován nadále, přispívá zplození dalšího potomka. Doba, kdy spolu partneři zůstávají spojeni oxytocinem, se tak může prodloužit až na 8 let. Důkazem těchto domněnek jsou i zprávy o rozvodovosti z mnoha zemí. K rozvodům dochází nejčastěji po 3-5 letech společného soužití. Vztah na celý život Je tedy vůbec možné najít lásku na celý život? Jak je možné, že spolu páry zůstávají po desítky let a stále vypadají šťastně? I za tím hledejte chemii. K vylučování endorfinů, „hormonů věrnosti a štěstí“, dochází v průběhu dlouhodobého vztahu. Jsou zodpovědné za pocity jistoty, bezpečí a klidu. Spontánní zamilovanost tak střídá bezpečná jízda na vlnách endorfinů. Jelikož jsou návykové, způsobují dlouhodobou závislost na partnerovi. Stáváte se pomalu ale jistě celoživotně závislými na druhé osobě, kterou milujete (samozřejmě pokud chcete). Zajímavostí je, že endorfiny zeslabují účinky fenyletylaminu, což vede k postupnému vymizení prvotní vášně ve vašem vztahu. Nezoufejte však a šťastni si užívejte pevného vztahu, který vám nabízí lásku v celé své plnosti, s pocity bezpečí, vyrovnaného soužití a představ o životě, již bez prvotní, trochu šílené hormonové jízdy.
Číst víceZobrazeno 24 z 104 novinek